Czechoslovakia

 

 

 

 

 

 

 

 

Czechoslovakia

Population Czech Republic: 10,553,443 (2015)

Population Slovak Republic: 5,426,252 (2015)

Area Czech Republic : 78,866 km2

Area Slovak Republic : 49,035 km2

 

The Comintern (SH) struggles for the re-unification of the Czech and Slovak People in an united, re-established, socialist Czechoslovakia

under the banner of Stalinism-Hoxhaism!

 

 

 

Long live the reunited,

Stalinist-Hoxhaist Czechoslovakia

under the revolutionary banner of

Klement Gottwald !

Create the Czechoslovak Section

of the Komintern (SH) !

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Germany's economic conquest of Czechoslovakia

 

1941

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Klement, *23.11.1896 – †14.3.1953, český politik a státník, vedoucí představitel Komunistické strany Československa, prezident Československa v letech 1948–1953. Původně vyučený truhlář, roku 1921 vstoupil do KSČ. V letech 1921–1926 byl komunistickým funkcionářem na Slovensku, od roku 1925 působil ve vedení strany. Patřil k horlivým zastáncům politiky Komunistické internacionály, usiloval o bolševizaci KSČ. V letech 1929–1945 byl jejím generálním tajemníkem, 1945–1953 předsedou.

 

 

Klement Gottwald

 

 

 

 

The people's Victory in Czechoslovakia

W. Storm

1948

 

 

 

 

1968

 

 

 

 

* * *

     

     

     

     

    Long live the communist

    Czechoslovakia in a communist

    world !

     

     

     

    Czechoslovakia

    is ripe for a

    Socialist revolution !

     

Create a strong Section

of the Communist International

(Stalinist-Hoxhaists)

in Czechoslovakia !

Long live the Stalinist-Hoxhaist World Movement !

 

 

 

 

 

Long live the 5 Classics of Marxism-Leninism !

 

 

 

in Czech language

v češtině

 

Marx - Engels

 

 

 * * *

 

Lenin

 

* * *

 

 

Stalin

 

STALIN

The Communist Party of Czechoslovakia

Speech Delivered in the Czechoslovak Commission of the E.C.C.I.

January 17, 1925

 

 

* * *

 

 

Enver Hoxha

 

 

v němčině

 

Wiederveröffentlichung historischer albanische Dokumente aus Anlass des 40. Jahrestages des Einmarsches der russischen Sozialimperialisten in die Tschechoslowakei – 1968:

 

1. Enver Hoxha: (aus:) Der Kampf der Arbeiterklasse in den revisionistischen Ländern

 

 

 

Wohin steuert die CSR ?

 

3. ENVER HOXHA

Die Sowjetrevisionisten und die Tschechoslowakei

 

 

4. Die sowjetisch-amerikanische Allianz tritt in Aktion gegen das tschechoslowakische Volk

 

 

5. Auszüge aus dem politischen Tagebuch Enver Hoxhas

 

 

6. Auszüge aus: “Betrachtungen über China” Band I – Seite 451-452; Tirana 1979)

 

 

 

7. zum 10 Jahrestag der tschechoslowakischen Tragödie von 1968

 

 

 

8. “Die Aufkündigung des Warschauer Vertrages”

 

 

 

9. Die Demagogie der Sowjetrevisionisten vermag nicht, ihr verräterisches Gesicht zu maskieren

 

 

10. Am Vorabend der revisionistischen Posse in Moskau

 

 

11. Feuer auf den revisionistischen Verrat!

 

 

12. Der Parteitag der Restauration des Kapitalismus und der Parteitag des Sozialimperialismus

 

 

13. Möge der revolutionäre Sturm mächtig losbrechen!

 




14. ÜBER DIE CSR

Klement Gottwald

 

aus: Enver Hoxha "Die Chruschtschowianer"

Tirana 1984

 

 

 

 

v angličtině

 

 

The Soviet Revisionists

and

Czechoslovakia

July 24, 1968

"Zeri i Popullit" - Tirana 1968

 

 

 

 

 

THE WORKING CLASS IN THE REVISIONIST COUNTRIES MUST TAKE THE FIELD AND RE-ESTABLISH THE DICTATORSHIP OF THE PROLETARIAT

Article published in the newspaper «Zëri i popullit»

March 2


 

MILITARY PRESSURE - BASIS OF THE POLITICAL DICTATE AND BLACKMAIL OF THE SOVIET REVISIONIST LEADERS

(Reproduced from the 1969 April 11th issue of the "Zeri i Popullit")

 

 

 

 

 

 

 

 

Julius Fučík

 

 

1945

 

 

Program of the Provisional Czechoslovak Government

1945

 

 

1947

Czechoslovakia on its way towards democracy

 

R. Rasumowa

 

"Neue Welt" No. 19 October 1947

Verlag - Tägliche Rundschau - Berlin

( in German language)

 

 

 

Vaclav Kopecky

The Development of cultural and enlightment Work in Czechoslovakia

1951

 

 

 

 

The Youth of Czechoslovakia

1953


 

 

The Truth about the Prague Trial

Louis Harap - 1953

 


 

15 March 1939

75 Anniversary of the annexation of

Czechoslovakia

by the Nazis

 

(English version) special website ...


- including historical documents -

 

also available in German language ...

 

and in Portuguese language ...

 

 

v portugalštině

Educação Política no Partido Comunista da Checoslováquia

Editorial de “Czechoslovak Democracy”, publicação do Partido Comunista Checo

Problemas - Revista Mensal de Cultura Política, nº 3, outubro 1947.

 

Na época das eleições, em maio de 1946, o Partido Comunista da Checoslováquia já contava mais de um milhão de membros, só nas terras checas, isto é, sem a parte eslovena. Há, em Praga, 130.000 comunistas organizados. O Partido Comunista da Checoslováquia é um dos maiores partidos comunistas do mundo; em relação à população, é o maior.

Essa força quantitativa prova a grande simpatia da população pelo Partido, confirmada pelas eleições para o Parlamento, onde o P. C. obteve 38% de todos os votos (nas terras checas, 40%), e se tornou o partido mais forte da República.

O PCC não seria um verdadeiro Partido Comunista se a sua direção e seus membros se contentassem com esses sucessos quantitativos. O Partido precisa, não só de muitos membros, mas de membros ativos que superem as tarefas que se lhes deparem. É, no entanto, necessário fazer de todos os membros verdadeiros comunistas. Esta, a tarefa educacional mais importante e, ao mesmo tempo, a mais difícil, desde que no presente período da revolução nacional as grandes massas do povo se vêm aproximando do Partido com muito mais rapidez do que antes, e que muitos dos que se filiaram ao Partido poderiam, por diversas circunstâncias, ter-se mantido afastados. Milhares de não-operários, numa percentagem muito mais alta do que anteriormente estão se tornando membros do Partido. Frequentemente eles se filiam ao Partido apenas porque reconhecem terem sido os comunistas os que mais consistentemente lutaram contra os ocupantes nazistas; e, como é natural, esses novos membros não estão, de modo algum, identificados com os objetivos e métodos de luta do Partido Comunista.

Participação nas Atividades Práticas

O Partido requer, dos novos membros, participação nas atividades práticas diárias, na vida interna do Partido, bem como na tarefa de construção da República. A experiência tem demonstrado que essa participação nas tarefas da vida diária é de imenso valor educacional. No entanto, não basta para dar aos membros a firme base ideológica e fortalecê-los em sua concepção. Muitas vezes falta independência ao indivíduo, o que resulta em insuficiente unidade na ação dos membros como um todo.

Qualquer marxista sabe que a educação ideológica, e em particular a teórica, é portanto necessária. Não muito tempo depois da revolução, quando começou o grande afluxo de massa no Partido Comunista, seus órgãos centrais entraram a organizar extensa rede de escolas de educação partidária elementares, assim como escolas para funcionários do Partido. A maior dificuldade a superar foi a da grande deficiência de instrutores e professores políticos, visto como só existia uma pequeníssima parte dos membros de pré-guerra, já que a maioria encontrou a morte nas câmaras de torturas da Gestapo.

No início, o sistema educacional entre as duas partes nacionais da República — a Eslováquia e a Boêmia-Morávia — era acentuada- mente dividido. A diferença entre as duas partes não é puramente nacional. As terras checas são sobretudo industriais e a classe operária constitui a maioria da população, ao passo que a Eslováquia é principalmente agrícola e composta mais de camponeses que de operários. Acresce ainda que as condições de vida da população checa sob o Protetorado eram muito piores do que no "Livre Estado da Eslováquia". Finalmente, a Eslováquia tem dentro do Estado da Checoslováquia posição consideravelmente autônoma, devido à política dos comunistas checos e eslovenos — o que explica a razão por que o Partido Comunista Eslaveno organiza suas atividades independente do checo, sem desavenças.

Já em junho de 1945, muitas organizações do Partido realizaram palestras sobre problemas em foco, que eram analisados à base da teoria marxista-leninista, ou sobre questões puramente teóricas, como, por exemplo, capitalismo-socialismo.

Em princípios de julho, o departamento central de cultura e educação expediu instruções sobre a educação elementar partidária, tratando dos seguintes pontos:

  1. programa;

  2. — tempo;

  3. — participação;

  4. — métodos de educação;

  5. — obrigação de informar sobre os resultados.

O programa tinha que consistir em 3 ou 4 assuntos relativos a problemas atuais:

  1. — As consequências da vitória sobre o fascismo alemão;

  2. — A política dos comunistas relativamente à construção da República;

  3. — O programa de governo;

  4. — Problemas da atualidade e tarefas do Partido Comunista Checo.

Esses objetivos individuais tinham que ser analisados e relacionados às questões teóricas correspondentes. As palestras haviam de se efetuar uma vez por semana, à noite, ou aos sábados, e não durar mais que 3 horas. Um curso seguia-se a outro, imediatamente, com a duração de 8 semanas apenas, visto que período mais longo seria exaustivo, não permitindo abranger todos os assuntos. A participação é voluntária, mas os membros têm de compreender a importância dela. O professor deve estar, ele próprio, perfeitamente preparado para as palestras e, sempre que possível, estabelecer conexão com problemas locais e prestar informe à organização distrital sobre o progresso da escola.

Na base dessas instruções, a educação partidária realizou-se em todas as principais organizações. A maior dificuldade era achar professores capacitados; em vários distritos, não havia bastante gente qualificada para dirigir escolas ou organizá-las nos bairros e locais de trabalho. Isto, contudo, melhorou com o decorrer do tempo, quando muitos camaradas, que haviam frequentado as escolas superiores do Partido, puderam ministrar instrução nas escolas elementares. Os distritos organizaram sobretudo cursos especiais para professores.

Ainda mais: cursos especiais para professores foram organizados para funcionários do Partido de bairro e de empresa. Funcionavam uma noite por semana, aos sábados ou domingos. Além dos supracitados assuntos, essas escolas regionais tratavam de questões sobre política econômica do Partido, a União Soviética, a história do movimento operário, etc.

As escolas distritais e centrais foram instaladas para os operários filiados ao Partido e aceitaram também os camaradas empregados de grandes empresas. No último curso das escolas centrais, tomaram parte muitos camaradas que já haviam participado das distritais.

Cada curso das escolas distritais durava cerca de 15 dias, embora pudesse variar em cada uma. O primeiro curso da escola central durou 3 semanas; prolongou-se o período gradativamente, de modo que o 4.° e o 5.° duraram 6 semanas cada um.

Os membros do Partido que frequentavam as escolas distritais tinham que se dedicar inteiramente à instrução que se prolongava por todo o dia. Durante o curso, eles moravam na escola, onde recebiam as refeições. O programa das escolas centrais compreendia cerca de 20 matérias; as distritais compunham o seu de acordo com a escola central, tendo, porém, de eliminar algumas matérias, por falta de tempo.

A ordem das matérias não era a mesma de antes da guerra, isto é, partindo das questões teóricas até às práticas; eram, porém, selecionadas segundo a sua relação com os problemas atuais e explicadas à base da teoria marxista-leninista. A primeira matéria da escola central, por exemplo, é "O novo período do desenvolvimento internacional". Aqui se mostra um quadro explicativo do fascismo, tendo como fundo panorâmico Munique, enquanto se discute, simultaneamente, a teoria do imperialismo, do fascismo e da guerra. A dificuldade da matéria é que ela exige um pouco de conhecimento de outras. Não obstante, não é possível evitá-la, se o método aplicado é para uma só matéria, antes que se entre em outra — método esse que aliás tem (provado ser muito eficiente. Outro exemplo do programa é a matéria — "Estrutura do Partido" — onde problemas atuais do Partido Comunista Checo são discutidos juntamente com as doutrinas de Lênin sobre o que seja Partido. Há também outras, principalmente teóricas, como "Materialismo dialético e Materialismo histórico", que devem ser discutidas no meio do curso. A princípio, o tempo reservado para essa matéria (primeiro um dia e posteriormente dois) mostrou ser insuficiente, de modo que agora são três dias. O programa do primeiro curso incluía "A política econômica do Partido" e tratava apenas dos problemas econômicos correntes; no segundo curso, foram adicionados "Princípios de economia marxista" e dedicados dois dias à matéria. Os assuntos relativos ao movimento sindical, à União Soviética, à política agrícola, ao trabalho de mulheres, etc., foram incluídos. Matérias novas são a "A nova política eslava", "O principal período da história checa do ponto de vista marxista", "Comités Nacionais", "Problemas culturais", etc.

Além dessas escolas centrais gerais, foram organizadas outras, especiais para jornalistas, economistas nacionais, pequenos proprietários e agricultores. Os cursos dessas escolas são mais curtos e tratem de matéria específicas.

Os cursos das escolas distritais eram assistidos por uma médio de 30 a 50 alunos; nas escolas centrais a frequência era de cerca de 50. Esse número tão alto foi fixado a fim de se tirar o máximo proveito de cada curso. A fim de se obter ampla participação dos alunos na discussão — o que seria difícil com número tão elevado — adotou-«e o seguinte processo: pela manhã, faz-se uma palestra em forma de sabatina, embora nem todos os alunos possam dela participar, visto serem muitos. À tarde, formam-se grupos de 5 a 10, que ora discutem o assunto, ora se entregam a outras tarefas. O professor vai de grupo em grupo, aconselhando, explicando ou respondendo a quaisquer perguntas que lhe sejam feitas individualmente. Depois, a classe toda se reúne de novo e informa sobre os resultados das discussões apresentadas pelos representantes dos grupos individuais: esses informes são, então, discutidos por todos. Os representantes são escolhidos pelos próprios grupos, mas o professor tem o direito de chamar mais alguém.

O programa escolar concede amplo tempo para estudos e excursões. Não há palestras aos domingos.

Há quase um ano começaram a funcionar as primeiras escolas, quer as elementares, quer as superiores. Os resultados desse trabalho iá estão à vista. Os operários filiados ao Partido, que têm assistido às aulas, estão bem satisfeitos por haverem adquirido um sentido de maior convicção, o que os auxilia a trabalhar melhor que dantes, fato confirmado pelos informes das direções distritais. No VIII Congresso do Partido (28-30 de marco) podia-se notar que a maioria dos delegados e outros participantes tinham frequentado escolas centrais ou distritais. Hoje, parte considerável dos candidatos ao Parlamento e ao Comité Nacional compõe-se de militantes que tem frequentado as escolas.

Preparam-se agora novos cursos. As escolas de empresa, elementares e regionais, vão adotar, após as eleições, um novo programa. Os cursos das escolas distritais serão ampliados e o programa elevado ao nível das atuais escolas centrais. O departamento central de cultura e propaganda prepara uma "escola política superior", cujo curso se prolongará por 6 meses. Só se aceitarão alunos especialmente selecionados, pois a organização será feita sob base completamente diferente.

O Partido reconhece que, para um trabalho de bons resultados futuros, é indispensável a seus membros a máxima maturidade ideológica possível.

 

 

 

 

 

 

 

komunistický muzeum

 

ve fotografii

 

 

 

Program komunistické strany v roce 1946

Rudé právo č.123,  neděle 26. května 1946



Volební program KSČ v roce 1946


Co se bude dít u nás po vítězství té či oné strany?


Jaký kladný budovatelský program má ta která strana a co chce dělat ihned po volbách?

To se chtěl především každý volič dozvědět během volební kampaně, neboť náš lid po letech války a okupace chce v klidu budovat svobodný, lepší život. Náš lid doufal, že po tragických zkušenostech minulých let dovedou strany odložit úzké sobecké zájmy a že v zájmu národní jednoty a v duchu dohody Národní fronty bude volič tentokrát ušetřen vzájemného špinění, osobních útoků, pomluv a lží, a že mu každá strana předloží jasný pozitivní program.

Komunistická strana Československa to učinila. Vítězství komunistické strany ve volbách podle prohlášení ústředního výboru KSČ zaručuje:

1. Udržení národní jednoty – Národní fronty dělníků, rolníků, živnostníků a inteligence – která se osvědčila v dobách utrpení a boje, a které je nutně zapotřebí i pro vybudování republiky, zaručuje vládu Národní fronty.

2. Upevnění nynějšího lidově demokratického režimu. Další budování na základě dosažených výsledků, další uskutečňování a rozvíjení košického vládního programu.

3. Zabezpečení znárodňovacích dekretů a vtělení všech velkých vymožeností naší národní revoluce do nové ústavy republiky; ústava zaručí, že banky, pojišťovnictví, nerostná bohatství naší země, zdroje surovin a energie zůstanou v rukou národa a nestanou se již nikdy prostředkem nezřízené spekulace.

4. Nová ústava zabezpečí ochranu drobného a středního soukromého podnikání a majetku.

5. Odsun Němců a Maďarů bude proveden, poslovanštění naší země bude dokončeno.

6. Poměr Čechů a Slováků v duchu Košického vládního programu bude zakotven v ústavě a bude tak na pevném základě posílena státní jednota Československé republiky.

7. Vypracování a uskutečňování dvouletého plánu hospodářské obnovy a výstavby Československa, který bude znamenat předstižení předválečného stavu výroby, zlepšení a ulehčení práce zemědělců, a všeobecný růst blahobytu ve městech i na vesnici.

8. Udržení a upevnění přátelství se Sovětským svazem a spolupráci se slovanskými státy jako záruku proti novému Mnichovu.

To je jasný budovatelský program, pro nějž žádá komunistická strana podporu v nynějších volbách. Komunisté v celé své předvolební kampani soustřeďovali pozornost k těmto velkým kladným budovatelským úkolům, které nás povedou k šťastné a silné republice.

S komunisty je tedy každému občanu jasné, co má být po volbách: klidný vývoj, jistota, pořádek, lepší život pro všechen lid.

Není naší vinou, jestliže ostatní strany nepostavily vedle našeho programu budovatelský program, aby občané mohli srovnávat. Není naší vinou, jestliže některé skupiny naopak vystoupily pouze s pomluvami, neplodnou kritikou, aniž by řekly, co chtějí samy po volbách dělat. Zůstává zejména historickou odpovědností dnešního vedení národně socialistické strany, že porušila všechny dohody, a že se pokusila předvolební období proměniti ve vzájemné štvaní, špinění a v rozpoutání bojů uvnitř národa.

Křik má tu zastřít skutečnost, že dnešní vedení národně socialistické strany, které se dostalo do vleku temných reakčních živlů z řad nejkrajnější pravice – nepředstoupilo před veřejnost se žádným pozitivním programem, co chce dělat po volbách.

Tato okolnost vyvolává největší znepokojení, neboť z dosavadních náznaků je zřejmé, že jde o dalekosáhlé plány, které znamenají velké nebezpečí pro naši mladou svobodu:

1. Nebezpečí rozbití národní jednoty, nebezpečí rozkolu Národní fronty. Dva týdny před volbami se vedení národně socialistické strany pokusilo o rozbití jednotného Svazu české mládeže a porušilo tak dohodu socialistických stran, kterou podepsalo 8. června 1945. Připravuje rozbití jednotného odborového hnutí. Oživilo protikomunistické štvanice, známé z propagandy Goebbelsovy a Moravcovy a soustavným štvaním i na jiné složky Národní fronty chce připravit rozkol v Národní frontě a bratrovražedné boje v zemi. Každý si dovede domyslit důsledky toho.

2. Vedení národně socialistické strany se nebezpečně odklání od košického programu, kritizuje lidově demokratický režim, aniž by jasně řeklo, co chce zavésti. Paktuje se se zrádnými živly z řad agrární a velkokapitalistické reakce a pomáhá jim do sedla. Chce bořit to, co bylo obětavou prací milionů za rok postaveno. To znamená rozvrat a bídu.

3. Z této strany jsou vedeny útoky na znárodňovací dekrety a je nebezpečí, že tyto dekrety by byly po volbách postupně oklešťovány a rušeny. Zahraniční velkokapitál se již těší, že úspěch národně socialistické a lidové strany by pro něj znamenal navrácení podniků v ceně mnoha set milionů korun.

4. Z toho vyplývá nebezpečí, že drobné a střední podnikání bude znovu rdoušeno velkokapitálem.

5. Bratrovražedné boje, které hledí vyvolat štvavými kampaněmi by mohly ohrozit zahraničně-politické postavení našeho státu, ohrozit vyřešení naléhavých otázek jako je odsun Němců a Maďarů, naše územní požadavky, reparace atd.

6. Mohlo by dojít k vnitropolitickým otřesům mezi Čechy a Slováky.

7. Nebyl předložen žádný plán, nebylo řečeno, co se má kladného udělat po volbách.

8. Vedení národně socialistické strany nezakročilo během volební kampaně proti výrokům význačných funkcionářů své strany hanobící spojenecký Sovětský svaz a Rudou armádu, což vytváří závažné obavy, jaké jsou zahraničně-politické záměry této strany. A kdo porušuje základní pilíř naší bezpečnosti, spojenectví se Sovětským svazem, vede národ k novému Mnichovu.

To jsou všechno nezbytné výsledky oné štvavé negativní politiky, s níž vůči svobodné republice ve volební kampani vystoupilo vedení národně socialistické strany. Kdyby těmto plánům mělo být dáno volné pole, znamenalo by to ihned po volbách hazardní dobrodružství rozpoutání bratrovražedných bojů, rozvrat, chaos, hromadnou bídu, troufalost zrádné reakce, cestu k novému Mnichovu. Byl by to skok do neznáma.

Nechť tedy každý občan a občanka uváží ještě v poslední chvíli svou odpovědnost, promyslí si celý průběh volební kampaně, nechť přezkoumá, co která strana říká o svém povolebním programu a není pochyby, že se rozhodne pro budovatelský program komunistů, pro vítězství jednoty národa nad štváči a rozbíječi – pro vítězství klidu, pořádku, jistoty – pro dvouletý plán rozkvětu republiky – pro silnou a šťastnou republiku, a odevzdá kandidátní listinu Komunistické strany Československa číslo 1.