čeština

Bedřich Engels

1895

 

 

Vladimír Iljič Lenin

Co dělat?

(Palčivé otázky našeho hnutí)

 

 

Imperialismus jako nejvyšší stadium kapitalismu

(Populární pojednání)

1916

 

 

 

 

Vladimír Iljič Lenin

O úkolech proletariátu v nynější revoluci

 

Poněvadž jsem teprve 3. dubna v noci přijel do Petrohradu, mohl jsem na schůzi 4. dubna přednést referát o úkolech revolučního proletariátu pochopitelně pouze za svou osobu a s výhradou, že jsem poměrně nedostatečně připraven.

Jediné, co jsem mohl učinit, abych usnadnil práci sobě — a také poctivým oponentům — bylo, že jsem vypracoval písemné these. Přečetl jsem je a dal je soudruhu Ceretělimu. Četl jsem je velmi zvolna a dvakrát: nejprve na schůzi bolševiků a potom na schůzi bolševiků i menševiků.

Otiskuji tyto své — za svou osobu přednesené these — opatřené jen zcela stručnými vysvětlivkami, které byly mnohem podrobněji rozvedeny v referátu.

THESE

1. V našem poměru k válce, která se strany Ruska i za nové vlády Lvova a spol. bezpodmínečně zůstává vlivem kapitalistického rázu této vlády lupičskou imperialistickou válkou, jsou nepřípustné sebemenší ústupky „revolučnímu obranářství“.

Na revoluční válku, která by vskutku ospravedlňovala revoluční obranářství, může třídně uvědomělý proletariát přistoupit jedině pod těmito podmínkami: a) že moc přejde do rukou proletariátu a k němu se přimykajících chudých vrstev rolnictva, b) že bude upuštěno od všech anexí doopravdy, a nikoli slovy, c) že bude úplně a doopravdy zúčtováno se všemi zájmy kapitálu.

Jelikož široké vrstvy prostých stoupenců revolučního obranářství to nesporně myslí dobře a schvalují válku jen proto, že ji pokládají za nezbytnou, a ne proto, že by toužily po výbojích, a jelikož jsou klamány buržoasii, je třeba jim zvlášť důkladně, vytrvale a trpělivě objasňovat jejich chybu, vysvětlovat nerozlučnou spojitost mezi kapitálem a imperialistickou válkou, dokazovat, že není možno skončit válku mírem opravdu demokratickým a nenásilným bez svržení kapitálu.

Budiž organisována nejširší propaganda tohoto názoru v armádě na frontě.

Sbratřování.

2. Svéráznost nynější situace v Rusku záleží v přechodu od první etapy revoluce, etapy, která dala moc buržoasii, protože proletariát nebyl dostatečně třídně uvědomělý a zorganisovaný, k druhé její etapě, k etapě, která musí dát moc do rukou proletariátu a chudých vrstev rolnictva.

Tento přechod se vyznačuje jednak nejširší legalitou (Rusko je nyní ze všech válčících zemí nejsvobodnější země na světě), jednak tím, že nepoužívá násilí vůči masám, a posléze jejich slepou důvěřivostí k vládě kapitalistů, úhlavních nepřátelů míru a socialismu.

Tato svéráznost vyžaduje od nás umění přizpůsobit se zvláštním podmínkám stranické činnosti mezi nebývale širokými masami proletariátu, které právě procitly k politickému životu.

3. Žádnou podporu Prozatímní vládě; budiž objasňována naprostá prolhanost všech jejích slibů, zejména slibů, že se vzdá anexí. Pranýřování místo nepřípustného, iluse budícího „požadavku“, aby tato vláda, vláda kapitalistů, přestala být imperialistickou.

4. Budiž konstatováno, že ve většině Sovětů dělnických zástupců je naše strana v menšině, a to prozatím v slabé menšině, proti bloku všech maloburžoasních oportunistických živlů — počínaje lidovými socialisty[1], sociálními revolucionáři až po organisační výbor (Čcheidze, Ceretěli a j.), Stěklova a j. a pod., — které podlehly vlivu buržoasie a jsou nositeli jejího vlivu na proletariát.

Vysvětlovat masám, že Sověty dělnických zástupců jsou jedině možnou formou revoluční vlády, a že proto naším úkolem, pokud tato vláda podléhá vlivu buržoasie, může být jedině trpělivé, systematické a vytrvalé vysvětlování chyb jejich taktiky, při kterém bude přihlíženo zejména k praktickým potřebám mas.

Pokud jsme v menšině, kritisujeme a poukazujeme na chyby, a přitom zároveň zdůrazňujeme, že je nutno dát veškerou státní moc Sovětům dělnických zástupců, aby se masy na podkladě vlastních zkušeností zhostily svých chyb.

5. Nikoli parlamentní republika — návrat k ní od Sovětů dělnických zástupců by byl krokem zpět — nýbrž republika Sovětů dělníků, zemědělských dělníků a rolníků v celé zemi, od zdola až nahoru.

Odstranění policie, armády a byrokracie[2].

Platy všech úředníků, kteří všichni budou volitelní a kdykoliv sesaditelní, ne vyšší než průměrná mzda kvalifikovaného dělníka.

6. V agrárním programu budiž těžiště přeneseno na Sověty zástupců zemědělského dělnictva.

Konfiskace veškeré statkářské půdy.

Znárodnění veškeré půdy v zemi. O půdě nechť rozhodují místní Sověty zástupců zemědělských dělníků a rolníků. Budtež utvořeny zvláštní Sověty zástupců chudých rolníků. Z každého velkostatku (výměrou přibližně od 100 do 300 děsjatin podle místních a jiných podmínek a podle rozhodnutí místních orgánů) se utvoří vzorné hospodářství pod kontrolou zástupců zemědělského dělnictva a vedené na veřejný účet.

7. Okamžité sloučení všech bank v zemi v jednu celonárodní banku, která budiž podřízena kontrole Sovětu dělnických zástupců.

8. Nikoli „zavedení“ socialismu jako náš bezprostřední úkol, nýbrž okamžitý přechod pouze ke kontrole nad společenskou výrobou a distribucí výrobků, kterou by vykonávaly Sověty dělnických zástupců.

9. Vnitrostranické úkoly:

a) Okamžitý sjezd strany;
b) změna programu strany, hlavně:
1. o imperialismu a imperialistické válce;
2. o poměru k státu a náš požadavek „státu komuny“[3];
3. oprava zastaralého minimálního programu;
c) změna názvu strany[4].

10. Obnova Internacionály.

Podnět k založení revoluční Internacionály, Internacionály proti sociálšovinistům a proti „centru‘‘ [5].

Aby čtenář pochopil, proč jsem zvláště podtrhl jako vzácnou výjimku „případ“ poctivých oponentů, prosím jej, aby s těmito thesemi porovnal tuto námitku pana Goldenberga: Lenin „vztyčil prapor občanské války uprostřed revoluční demokracie“ (citováno z listu pana Plechanova „Jedinstvo“[6] č. 5).

Perla, není-liž pravda?

Píši, čtu a znovu opakuji: „Jelikož široké vrstvy prostých stoupenců revolučního obranářství to nesporně myslí dobře… a jelikož jsou klamány buržoasií, je třeba jim zvlášť důkladně, vytrvale a trpělivě objasňovat jejich chybu“…

A páni z řad buržoasie, kteří si říkají sociální demokraté a nepatři ani k širokým vrstvám, ani k prostým stoupencům obranářství, mají tu drzost tlumočit mé názory a vykládat je takto: „Byl vztyčen (!) prapor (!) občanské války“ (o ní není v thesích jediné zmínky, o ní nebylo v referátu jediné zmínky!) „uprostřed (!!) revoluční demokracie“...

Co je to? Čím se to liší od štvaní k pogromům? Od psaní listu „Russkaja Volja“?[7]

Píši, čtu a znovu opakuji: „Sověty dělnických zástupců jsou jedině možnou formou revoluční vlády, a proto naším úkolem může být jedině trpělivé, systematické a vytrvalé vysvětlování chyb jejich taktiky, při kterém bude přihlíženo zejména ke konkretním požadavkům mas“…

A oponenti jistého druhu vykládají mé názory tak, jako bych vyzýval k „občanské válce uprostřed revoluční demokracie“!!

Útočil jsem na Prozatímní vládu proto, že nestanovila ani brzkou, ani vůbec jakoukoliv lhůtu k svolání Ústavodárného shromáždění a snaží se vyvléci sliby. Dokazoval jsem, že bez Sovětů dělnických a vojenských zástupců není svolání Ústavodárného shromáždění zajištěno a že jeho zdar je nemožný.

Vkládají mi do úst názor, jako bych byl proti nejrychlejšímu svolání Ústavodárného shromáždění!!!

Nazval bych to „třeštěním“ ‚ kdyby mne desetileté politické boje nenaučily hledět na poctivost oponentů jako na vzácnou výjimku.

G. Plechanov nazval ve svých novinách mou řeč „třeštěním“. Výborně, pane Plechanove! Pohleďte však, jak jste ve své polemice neohrabaný, nemotorný a nedovtipný. Jestliže jsem dvě hodiny mluvil jako z horečky, jak to, že stovky posluchačů strpěly toto „třeštění“? Dále. Proč váš list věnuje celý sloupec výkladu „třeštění“? Špatně, prašpatně se u vás srovnává jedno s druhým.

Je ovšem mnohem snazší křičet, spílat a lkát, než se pokusit vylíčit, vysvětlit a připomenout, co soudil Marx a Engels roku 1871, 1872 a 1875 o zkušenostech Pařížské komuny a o tom, jaký stát potřebuje proletariát.

Bývalý marxista pan Plechanov si pravděpodobně nechce vzpomenout na marxismus.

Citoval jsem slova Rosy Luxemburgové, která 4. srpna 1914 nazvala německou sociální demokracii „páchnoucí mrtvolou“. A páni Plechanovové, Goldenbergové a spol. „jsou uraženi“… kvůli komu? — kvůli německým šovinistům, nazvaným šovinisty!

Ubozí ruští sociálšovinisté, socialisté slovy, šovinisté skutky, byli opravdu přivedeni z konceptu.

__________________________________

Poznámky:

[1] Lidoví socialisté byli narodnickou stranou, stojící mezi esery a kadety. — Organisační výbor byl vedoucím ústředím menševiků. (Pozn. red. čes. originálu)

[2] T. j. záměna stálé armády všeobecným ozbrojením lidu. (Pozn. Leninova)

[3] T. j. takového státu, jehož předobrazem byla Pařížská komuna.

[4] Místo „sociální demokracie“, jejíž ofciální vůdcové na celém světě zradili socialismus, neboť přešli k buržoasii (,‚obranáři“ a kolísající „kautakyánci“), je nutno přijmout název: Komunistická strana. (Pozn. Leninova)

[5] „Centrum“ se v mezinárodní sociální demokracii nazývá směr, který kolísal mezi šovinisty (= „obranáři“) a internacionalisty, a to: Kautský a spol. v Německu, Longuet a spol. ve Francii, Čcheidze a spol. v Rusku, Turati a spol. v Italii, Macdonald a spol. v Anglii atd. (Pozn. Leninova)

[6]Jedinstvo“ (Jednota) — list, který vydával v Petrohradě r. 1917 G. V. Plechanov. Časopis zastával ultrašovinistické stanovisko, zběsile štval proti bolševikům a obhajoval koalici s konstitučními demokraty (kadety), stranou liberálně-monarchistické buržoasie. (Pozn. překl. čes. originálu)

[7]Russkaja Volja“ — bulvární deník, vycházející od r. 1916 v Petrohradě. Vedl pomlouvačnou kampaň proti bolševikům. Po Říjnové (listopadové) revoluci byl zastaven. (Pozn. překl. čes. originálu)

 


Otištěno v „Pravdě“ č. 26,
20. (7.) dubna 1917.

V. I. Lenin, Spisy z r. 1917, rusky, třísvazkové
vydání, sv. I, 1937, str. 103 – 107.

Převedeno z: V. I. Lenin, Vybrané spisy, sv. 2., Svoboda, Praha, 1950

 

 

Vladimír Iljič Lenin

 

These o ústavodárném shromáždění

   1. Požadavek svoláni ústavodárného shromáždění byl zcelaprávem pojat do programu revoluční sociální demokracie, jelikož ústavodárné shromáždění je v buržoasní republice nejvyšší formou demokratismu a jelikož imperialistická republika s Kerenským v čele se při zřizování parlamentu[1] chystala zfalšovat volby a v mnohých směrech porušit demokratismus.
2. Když revoluční sociální demokracie vznášela požadavek. svolání ústavodárného shromáždění, už od samého počátku revoluce roku 1917 častokrát zdůrazňovala, že republika sovětů je vyšší formou demokratismu než obvyklá buržoasní republika s ústavodárným shromážděním.
3. Pro přechod od buržoasního řádu k socialistickému, pro diktaturu proletariátu, je republika sovětů dělnických, vojenských a rolnických zástupců nejen formou demokratických orgánů vyššího typu (v porovnání s obyčejnou buržoasní republikou s ústavodárným shromážděním jako nejvyšším orgánem), nýbrž i jedinou formou, která je s to zajistit nejbezbolestnější přechod k socialismu.
4. Svolání ústavodárného shromáždění v naší revoluci podle kandidátek, předložených v polovině října roku 1917, se děje za okolností, které vylučují, aby volbami do tohoto ústavodárného shromážděni mohla být správně tlumočena vůle lidu vůbec a pracujících mas zvláště.
5. Za prvé volební soustavou poměrného zastoupení je vůle lidu věrně tlumočena jedině tehdy, když kandidátky stran opravdu odpovídají reálnému rozdělení lidu na stranické skupiny, které se obrážejí v těchto kandidátkách. U nás však, jak známo, strana, která měla od května do října mezi lidem a zejména mezi rolnictvem nejvíce přívrženců, strana sociálních revolucionářů, podala v polovině října roku 1917 jednotné kandidátky do ústavodárného shromáždění, avšak po volbách do ústavodárného shromáždění, ještě před jeho svoláním, se rozštěpila.
Proto složení zvolených zástupců do ústavodárného shromáždění ani formálně neodpovídá a nemůže odpovídat vůli převážné většiny voličů.
6. Za druhé ještě vážnější, ne formální, ne právní, ale společensko-hospodářskou, třídní příčinou nesouladu mezi vůlí lidu a zvláště pracujících tříd na jedné straně a mezi složením ústavodárného shromáždění na straně druhé, je, že volby do ústavodárného shromážděni se konaly v době, kdy si převážná většina lidu ještě nemohla uvědomit celý rozsah a význam Říjnové, sovětské, proletářsko-rolnické revoluce, zahájené 25. října 1917, tj. po podání kandidátek do ústavodárného shromáždění.
7. Říjnová revoluce, která vyrvala politické panství z rukou buržoasie, odevzdala je do rukou proletariátu a chudého rolnictva a tak vydobyla moc pro sověty, prochází před našimi zraky postupně etapami svého vývoje.
8. Revoluce začala vítězstvím 24.—25. října v hlavním městě, když II. Všeruský sjezd sovětů dělnických a vojenských zástupců, této avantgardy proletářů a politicky nejaktivnější části rolnictva, se vyslovil většinou pro bolševickou stranu a uvedl ji k moci.
9. Revoluce zachvacovala pak v listopadu a v prosinci veškerou masu vojáků a rolnictva, projevujíc se především v odstranění starých a ve zvolení nových vedoucích organisací (armádní výbory, gubernské, rolnické výbory, ústřední výkonný výbor všeruského sovětu rolnických zástupců atd.), organisací, které za starého složení byly výrazem překonaného, kompromisnického období revoluce, její buržoasní a nikoli proletářské etapy, a které proto nezbytně musely pod náporem rozsáhlejších a širších lidových mas zmizet se scény.
10. Toto mohutné hnutí vykořisťovaných mas za přestavbu vůdčích orgánů jejich organisací neskončilo ještě ani teď, v polovině prosince roku 1917, a neukončený sjezd železničářů je jednou z etap tohoto hnutí.
11. Seskupení třídních sil Ruska v jejich třídním boji se tudíž v praxi, v listopadu a v prosinci 1917, utváří zásadně jinak, než se utvářelo seskupení, kterému se mohlo dostat výrazu v kandidátkách stran do ústavodárného shromážděni v polovině října roku 1917.
12. Poslední události na Ukrajině (částečně též ve Finsku a v Bělorusku, jakož i na Kavkaze) svědčí také o novém seskupeni třídních sil, ke kterému dochází v procesu boje mezi buržoasním nacionalismem Ukrajinské rady[2], finského sněmu atp. na jedné straně a mezi vládou sovětů, proletářsko-rolnickou revolucí v každé z těchto národních republik na straně druhé.
13. Konečně občanská válka, zahájená kadetsko-kaledinským kontrarevolučním povstáním proti sovětským vládním orgánům, proti dělnické a rolnické vládě, zostřila na nejvyšší stupeň třídní boj a úplně znemožnila, aby formálně demokratickou cestou byly vyřešeny nejožehavější otázky, před které postavila historie národy Ruska, a především jeho dělnickou třídu a rolnictvo.
14. Jedině úplné vítězství dělníků a rolníků nad buržoasním a statkářským povstáním (které se projevilo v kadetsko-kaledinském hnutí), jedině bezohledné vojenské potlačení tohoto povstání otrokářů, je s to fakticky zajistit proletářsko-rolnickou revoluci. Průběh událostí a vývoj třídního boje za revoluce způsobily, že heslo „Všecku moc ústavodárnému shromáždění“, nepočítající s vymoženostmi dělnicko-rolnické revoluce, nepočítající se sovětskou vládou, nepočítající s usnesením II. Všeruského sjezdu sovětů dělnických a vojenských zástupců, II. Všeruského sjezdu rolnických zástupců atd., že takové heslo se stalo fakticky heslem kadetů a kaledinovců a jejich pomahačů. Všechen lid si začíná uvědomovat, že toto heslo fakticky znamená boj za odstranění sovětské moci a že ústavodárné shromáždění, kdyby se rozešlo se sovětskou mocí, by bylo nezbytně odsouzeno k politické smrti.
15. K zvlášť ožehavým otázkám života lidu patří otázka míru. Opravdu revoluční boj za mír byl v Rusku zahájen teprve po vítězství revoluce 25. října a toto vítězství přineslo první plody, když byly uveřejněny tajné smlouvy, když bylo uzavřeno příměří a zahájeno veřejné jednání o všeobecném míru bez anexí a válečných náhrad.
Široké masy lidu teprve nyní ve skutečnosti plně a otevřeně nabývají možnosti vidět politiku revolučního boje za mír a zkoumat její výsledky.
Za voleb do ústavodárného shromáždění lidové masy tuto možnost neměly.
Je jasné, že i po této stránce je nevyhnutelný nesoulad mezi složením zástupců do ústavodárného shromáždění a skutečnou vůlí lidu, pokud jde o ukončení války.
16 Ze všech uvedených okolností vyplývá, že ústavodárné shromáždění, svolávané podle kandidátek stran, které existovaly před proletářsko-rolnickou revolucí, za panství buržoasie, se nezbytně dostává do rozporu s vůlí a zájmy pracujících a vykořisťovaných tříd, které zahájily 25. října socialistickou revoluci proti buržoasii. Pochopitelně, že zájmy této revoluce stojí nad formálními právy ústavodárného shromáždění, i kdyby tato formální práva nebyla otřesena tím, že v zákonu o ústavodárném shromáždění chybí uznání práva lidu kdykoli odvolat staré a zvolit nové poslance.
17. Jakýkoli pokus, přímý nebo nepřímý, posuzovat otázku ústavodárného shromáždění s formální právní stránky, v rámci obvyklé buržoasní demokracie, bez ohledu na třídní boj a občanskou válku, je zradou na věci proletariátu a přechodem na stanovisko buržoasie. Bezpodmínečnou povinností revoluční sociální demokracie je varovat každého před touto chybou, do níž upadají nemnozí lidé z vůdčích orgánů bolševismu, kteří nedovedli správně zhodnotit říjnové povstání a úkoly diktatury proletariátu.
i8. Jediná naděje na bezbolestné vyřešení krise, která vznikla jako důsledek nesouladu mezi volbami do ústavodárného shromáždění a mezi vůlí lidu, jakož i mezi zájmy pracujících a vykořisťovaných tříd, záleží v tom, aby lid pokud možno nejdalekosáhleji a nejrychleji uvedl ve skutek právo na nové volby členů ústavodárného shromáždění a aby samo ústavodárné shromáždění rovněž schválilo zákon ústředního výkonného výboru o těchto nových volbách a bez jakýchkoliv výhrad prohlásilo, že uznává sovětskou vládu, sovětskou revoluci a její politiku v otázce míru, půdy a dělnické kontroly, a aby se energicky přidalo k táboru odpůrců kadetsko-kaledinské kontrarevoluce.
19. Jinak může být krise, souvisící s ústavodárným shromážděním, rozřešena jedině revoluční cestou, tj. nanejvýš energickými, rychlými, pevnými a rozhodnými revolučními opatřeními sovětské vlády proti kadetsko-kaledinské kontrarevoluci, ať se kryje jakýmikoli hesly a využívá jako štítu jakýchkoliv orgánů (třebas i členství v ústavodárném shromáždění). Jakýkoliv pokus spoutat sovětské vládě ruce v tomto boji by znamenal napomáhat kontrarevoluci.

__________________________________

Poznámky:

[1] V „Pravdě“ vytištěno: „Předparlament“. (Pozn. red. čes. originálu)

[2] Ukrajinská rada — kontrarevoluční vláda nacionalistické ukrajinské buržoasie, která v únoru 1918 uzavřela separátní mír s Německem a povolala na Ukrajinu vojska rakousko-uhersko-německých imperialistů k potlačení sovětské revoluce. (Pozn. překl. čes. originálu)

 


Otištěno v „Pravdě“ č. 213,
26. (13) prosince 1917

V. I. Lenin, Spisy z r. 1917,
ruské třísvazkové vydání,
sv. III, 1937, str. 436—440.

Převedeno z: V. I. Lenin, Vybrané spisy, sv. 2., Svoboda, Praha, 1950

 

 

ÚKOLY PROLETARIÁTU V NAŠÍ REVOLUCI

1917

 

 

Úkoly revoluce

1917

 

 

STÁT A REVOLUCE


Napsáno v srpnu – září 1918

 

 

 

Vladimír Iljič Lenin

Nové časy, staré chyby v nové formě

20. srpna 1921.

„Pravda", 28. srpna 1921

 

Vladimír Iljič Lenin:

O čistce ve straně

20. záři 1921.

Pravda", 21. záři 1921

 

 

Vladimír Iljič Lenin

Nová ekonomická politika a úkoly politicko-osvětových pracovníků

 

Bulletin sjezdu", 19. října 1921

 

 

 

Vladimír Iljič Lenin

Ke čtvrtému výročí Říjnové revoluce

14. X. 1921.

„Pravda", 18. října 1921

 

 

 

 

Vladimír Iljič Lenin

O Nové ekonomické politice

 

VII. Moskevská gubernská konference strany 29.-31.10.1921

 

REFERÁT NA ZASEDÁNÍ 29. ŘÍJNA 1921

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

ALBANIAN

ARABIC

ARMENIAN

AZERBAIJANI

BANGLA

CZECH

CHINESE

DANISH

DUTCH

ESPERANTO

FARSI

FINNISH

 

Lenin

čeština