český

 

Projev Envera Hodži na mezinárodním setkání komunistických a dělnických stran v r. 1960 (albánský obraz z r. 1974)

    

 

ODMÍTNĚME REVIZIONISTICKÉ TEZE XX. SJEZDU KOMUNISTICKÉ STRANY SOVĚTSKÉHO SVAZU A ANTIMARXISTICKÝ POSTOJ CHRUŠČOVOVY SKUPINY! PODPOŘME MARXISMUS-LENINISMUS!

Projev Envera Hodži na zasedání 81 komunistických a dělnických stran v Moskvě 16. listopadu 1960

 

Přidáno v pondělí 1. 11. 2010
Enver Hodža

ODMÍTNĚME REVIZIONISTICKÉ TEZE XX. SJEZDU KOMUNISTICKÉ STRANY SOVĚTSKÉHO SVAZU A ANTIMARXISTICKÝ POSTOJ CHRUŠČOVOVY SKUPINY! PODPOŘME MARXISMUS-LENINISMUS!

Ze sbírky "Albánská strana práce v bitvě s moderním revizionismem, Projevy a články", vydavatelství "NAIM FRASHERI", TIRANA, 1972, str. 3 až 105 (odtud i předmluva - kurzívou).

Ve svém vystoupení na konferenci 81 komunistických a dělnických stran v Moskvě v listopadu 1960 soudruh Enver Hodža podal všestrannou analýzu hlavních problémů mezinárodního komunistického hnutí a pevně obhájil marxismus-leninismus. Tato řeč je jednou z nejdůležitějších fází zásadního boje, vedeného Albánskou stranou práce proti modernímu revizionismu a k upevnění jednoty mezinárodního komunistického a dělnického hnutí.
Boj Albánské strany práce proti revizionistickým názorům chruščovovského sovětského vedení začal bezprostředně po XX. sjezdu Komunistické strany Sovětského svazu. Ačkoli tato bitva nebyla vedena zpočátku přímo a otevřeně, uvedla Albánská strana práce všechny své výhrady a námitky ústřednímu výboru Komunistické strany Sovětského svazu. Albánská strana práce se snažila v každém směru, aby se zabránilo zveřejnění jejích rozepří s Komunistickou stranou Sovětského svazu, které by dalo zbraně do rukou nepřátel komunismu. Na druhou stranu, v té době ještě neznala skutečné záměry Chruščova, proto se snažila urovnat rozdíly prostřednictvím rozhovorů a konzultací v soudružském duchu. Při zachování principiálních stanovisek usilovala a doufala, že si sovětští vůdci uvědomí své chyby a dají se správnou cestou.
Skutečná zrádná povaha sovětských revizionistů byla Albánské straně práce stále patrnější. Čím více Albánská strana práce odhalovala jejich zradu, tím urputnější a nesmiřitelnější byl její boj proti chruščovovskému revizionismu, vedený s cílem jej úplně odhalit a rozdrtit.
Na setkání v červnu 1960 v Bukurešti Albánská strana práce otevřeně vystoupila na obranu marxisticko-leninských principů a řekla STOP chruščovovským revizionistům, kteří se pokusili připravit nebezpečné spiknutí proti Komunistické straně Číny a proti celému mezinárodnímu komunistickému hnutí.
Po setkání v Bukurešti sovětští revizionističtí vůdci zahájili divoký útok proti Albánské straně práce s cílem donutit ji k souhlasu s nimi a jejich skutky. Za těchto podmínek se Albánská strana práce stále důkladněji přesvědčovala, že svá principiální stanoviska ve všech základních otázkách mezinárodního komunistického hnutí by měla hájit s největší odvahou a odhodláním. Tak učinila v listopadu 1960 na konferenci v Moskvě.
Ve svém projevu na konferenci soudruh Enver Hodža otevřeně, upřímně a s marxisticko-leninskou odvahou předložil principiální názory Albánské strany práce na hlavní otázky mezinárodního komunistického hnutí, ve kterém se objevily rozpory, a ostře kritizoval revizionistickou skupinu N. Chruščova, a to jak pro její chybné antimarxistické názory a činy, jakož i pro její brutální zasahování do vnitřních záležitostí Albánské strany práce a divoké útoky zahájené proti ní.
Albánská strana práce zahájila tuto zcela zásadní kritiku sovětských vůdců v zájmu zachování jednoty mezinárodního komunistického hnutí a socialistického tábora, protože jednota nemůže být zachována, aniž by chyby a cizí projevy byly odhaleny, upřímně odsouzeny a napraveny do marxisticko-leninské linie.
Na moskevském zasedání dělali chruščovisté vše, co bylo v jejich silách, aby vyvrátili kritiku svých revizionistických názorů a činů. Jejich pokusy byly marné.
V návaznosti na pevné a principiální stanovisko Albánské strany práce ve všech problémech, které zaměstnávaly mezinárodní komunistické hnutí, a po vystoupení čínské delegace, byli zástupci všech zúčastněných stran na schůzi povinni vyjádřit svůj postoj tím nebo oním způsobem. Tváří v tvář této situaci, revizionisté se snažili odvést účastníky setkání od zásadních otázek a zvrátit schůzi v platformu pro zlomyslné útoky proti Albánské straně práce a Komunistické straně Číny. Ale tento pokus se také setkal s neúspěchem. Principiální, internacionalistické stanovisko Albánské strany práce v obraně marxismu-leninismu a jednoty mezinárodního komunistického hnutí, bylo přijato Komunistickou stranou Číny a delegacemi několika dalších stran. Chruščovovští revizionisté byli nuceni ustoupit.
Projev soudruha Envera Hodži byl významným příspěvkem k úspěšnému výsledku moskevské konference. Díky bitvě vedené Komunistickou stranou Číny, Albánskou stranou práce a některými dalšími stranami moskevská konference schválila prohlášení. V této deklaraci byly zahrnuty některé nesprávné závěry a chybná stanoviska. Na tato hodnocení a stanoviska měla Albánská strana práce zcela opačný názor, který také otevřeně vyjádřila na konferenci. Delegace Albánské strany práce podepsala deklaraci s ohledem na její obecně správný obsah. Zatímco učinila ústupky v dílčích záležitostech v zájmu jednoty, v hlavních otázkách, které byly spjaty se základními principy marxismu-leninismu, Albánská strana práce žádné ústupky neudělala.
Albánská strana práce byla toho názoru, že jednota v mezinárodním komunistickém hnutí by mohla vzniknout, pokud by každý účastník podepsal deklaraci s dobrými úmysly, a že rozdíly by se daly vyřešit polemikou mezi marxisticko-leninskými stranami, aniž by tato byla zveřejněna pro nepřátele socialismu. To je důvod, proč Albánská strana práce v té době upustila od publikování projevu soudruha Envera Hodži na moskevské konferenci, ale pokračovala v provádění deklarace, která tam byla schválena.
Projev soudruha Envera Hodži na moskevské konferenci jasně ukazuje, že od této chvíle vede Albánská strana práce otevřený boj proti buržoazní a revizionistické ideologii. Nicméně, v té době ještě nepředpokládala budoucí šíři a hloubku boje, která vznikla později jako logický důsledek roztrpčení z boje mezi marxismem-leninismem a moderním revizionismem a z degenerace sovětských revizionistických vůdců do gangu renegátů a zrádců socialismu. Celý dokument nese pečeť doby a okolností, za kterých vznikl. Je vydáván bez úprav.

Projev Envera Hodži na mezinárodním setkání komunistických a dělnických stran v r. 1960 (albánský obraz z r. 1974)

Drazí soudruzi!
Tato konference komunistických a dělnických stran má historický význam pro mezinárodní komunistické hnutí, protože provádí podrobnou analýzu mezinárodní politické situace, bilanci úspěchů a chyb, které nám pomáhají jasněji vidět linii, o kterou máme usilovat, aby narůstaly úspěchy ve prospěch socialismu, komunismu a míru.
Existence socialistického tábora se Sovětským svazem v čele je už ve světě uznávaným faktem. Komunistické hnutí je obecně rozšířené, silné a zocelené. Komunistické a dělnické strany se v celém světě staly obrovskou silou vedoucí lidstvo vpřed k socialismu, k míru.
Jak zdůrazňuje připravený návrh prohlášení, náš socialistický tábor je mnohem silnější než tábor imperialistů. Socialismus den ode dne roste a sílí, zatímco imperialismus slábne a rozkládá se. Měli bychom využít všech našich prostředků a vynaložit veškeré své úsilí na urychlení tohoto procesu. To přijde, pokud se budeme řídit věrně a neochvějně marxismem-leninismem a správně jej budeme používat. V opačném případě tento proces zpomalíme, protože zápasíme s nemilosrdným nepřítelem - imperialismem, v čele s americkým imperialismem, kterého musíme porazit a zničit.
Chceme mír, zatímco imperialismus nechce mír a připravuje se na třetí světovou válku. Musíme bojovat všemi silami za odvrácení světové války a nastolení vítězství spravedlivého a demokratického míru. Ten přijde potom, co bude imperialismus donucen k odzbrojení. Imperialismus ale neodzbrojí o své vlastní svobodné vůli. Domnívat se něco takového znamená pouze klamat sebe i jiné. Proto bychom měli konfrontovat s imperialismem kolosální ekonomické, vojenské, morální, politické a ideologické síly socialistického tábora, v součinnosti se sílou národů celého světa. Měli bychom zmařit všemi prostředky válku připravovanou imperialisty.
Albánská strana práce nikdy netajila ani nebude tajit svému lidu tuto situaci a hrozbu imperialismu mírumilovnému lidstvu. Můžeme vás ujistit, že albánský lid, který nenávidí válku, nebyl znepokojen touto správnou činností své strany: nestal se pesimistickým ani nemařil čas při socialistické výstavbě. Má jasnou představu o své budoucnosti a pustil se do práce s plnou důvěrou, stoje vždy na stráži, s krumpáčem v jedné ruce a pušku v druhé.
Enver Hodža Jsme toho názoru, že imperialismus vedený USA by měl být nemilosrdně odhalován politicky a ideologicky. V žádném případě bychom neměli imperialismu lichotit, zkrášlovat ho nebo mít vůči němu měkcí. Žádné ústupky z principů bychom imperialismu neměli dělat. Taktika a kompromisy z naší strany by měly pomoci naší věci, nikoli nepříteli.
Tváří v tvář nelítostnému nepříteli spočívá záruka vítězství naší věci v celkové jednotě, která je zajištěna tím, že odstraňuje hluboké ideologické rozpory, které se projevují, a tím, že je založena na marxismu-leninismu, na rovnosti, bratrství, soudružském duchu a proletářském internacionalismu. Naše strana je toho názoru, že by nejen neměly být žádné ideologické oddíly, ale že bychom měli zachovat jednotné politické stanovisko ve všech otázkách. Naše taktika a strategie ve vztahu k nepříteli by měly být vypracovány všemi našimi stranami, založené na marxisticko-leninských principech, na správných politických kritériích v souladu s konkrétní stávající situací.
Náš socialistický tábor, v čele se slavným Sovětským svazem, se stal obrovskou silou ze všech úhlů pohledu, a to pokud jde o jeho hospodářství a kulturu, stejně jako o jeho vojenský potenciál. V centru úspěchů, v centru síl našeho tábora leží kolosální morální a politická, hospodářská, kulturní a vojenská síla Sovětského svazu. Úspěchy v průmyslu, zemědělství, školství a kultuře, ve vědě a ve vojenské oblasti v Sovětském svazu jsou mimořádně velké. Současně jsou nesmírnou pomocí k dosažení velkých úspěchů v dalších zemích socialistického tábora.
Jak se správně poukazuje v návrhu prohlášení, velké a nevyčerpatelné síly socialistického tábora v čele se Sovětským svazem jsou rozhodujícím faktorem při triumfu míru ve světě, jsou morální, politickou a ideologickou sílou, která inspiruje národy světa, bojující za osvobození ze jha krvelačných kolonialistů, ze spárů imperialismu a kapitalismu, je to jeho síla příkladu a jeho ekonomická pomoc, která pomáhá a inspiruje ostatní národy ve vítězství v bitvě o plné osvobození od kapitalistického vykořisťování.
Z tohoto hlavního důvodu se Sovětský svaz a socialistický tábor staly centrem a nadějí národů světa, jejich morálním, politickým a ekonomickým vzorem, jejich pevným a věrným obhájcem proti hrozbám válečných štváčů z USA, Británie, francouzských agresorů a jejich spojenců.
Proto v boji za mír, odzbrojení a sociální pokrok ve světě nestojí socialistický tábor proti imperialistickému táboru sám, ale v úzkém spojenectví se všemi pokrokovými lidmi světa, zatímco imperialisté stojí izolovaně proti socialistickému táboru.
Josip Broz Tito Žijeme v době, kdy jsme svědky úplného zničení kolonialismu, odstranění této epidemie, která smétala národy z povrchu zemského. Nové státy vznikají v Africe a Asii. Státy, kde vládl kapitál, bič a kulka, se vyprostily z otrockého jha a národy berou svůj osud do vlastních rukou. Toho bylo dosaženo díky boji těchto národů a morální podpoře Sovětského svazu, lidové Číny a ostatních zemí socialistického tábora.
Zrádci marxismu-leninismu, agenti imperialismu a intrikáni jako Josip Broz Tito, zkoušejí tisíci způsoby, sestavováním ďábelských plánů, jako je vytvoření třetí síly, klamat tyto národy a nově vzniklé státy oddělit od jejich přirozeného spojence, podřídit je americkému imperialismu. Měli bychom vyvinout veškeré úsilí k porážce plánů těchto přisluhovačů imperialismu.
Jsme svědky rozpadu imperialismu, jeho rozkladu, jeho finální agonie. Žijeme a bojujeme během epochy, která se vyznačuje nevyhnutelností přechodu od kapitalismu k socialismu. Všechny znamenité teze Karla Marxe a Vladimíra Iljiče Lenina, učení, které nikdy nezastaralo, i když revizionisté tvrdí, že ano, se v praxi potvrdily.
Světový imperialismus obdržel těžké rány, které mu jasně ukázaly, že už nemá ve svých "zlatých rukou" moc rozhodovat, jak a kdy chce. Tato iniciativa mu vyklouzla z rukou, a to nikoli z jeho vlastní touhy. Tato iniciativa mu byla vyrvána, nikoli pouhými slovy a projevy, ale v dlouhém procesu krvavých bitev a revolucí, které kapitalismus sám vnutil proletariátu, ozbrojenému lidu, který povstal, aby zničil svět hladu a bídy, svět otroctví. Tuto krásnou stránku dějin začala psát Velká říjnová socialistická revoluce, veliký Sovětský svaz a veliký Lenin.
Dokonce i teď, když vidí svou blížící se zkázu, když má silného a určujícího protivníka v socialistickém táboře a jeho velkém spojenectví se všemi národy světa, imperialismus vedený USA shromažďuje, organizuje a vyzbrojuje své útočné síly. Připravuje se na válku. Ten, kdo to nedokáže vidět, je slepý. Ten, kdo vidí, ale zakrývá to, je zrádce ve službách imperialismu.
Enver Hodža Albánská strana práce je toho názoru, že i přes velké problémy, se kterými se setkáváme na naší cestě k nastolení míru ve světě, k odzbrojení a vyřešení dalších mezinárodních problémů, nemáme důvod být pesimističtí. Jsou to jen naši nepřátelé, kteří jsou a měli by být pesimističtí. Vyhrávali jsme, vyhráváme a budeme pokračovat k vítězství. To je důvod, proč jsme přesvědčeni, že naše úsilí bude korunováno úspěchem.
Ale myslíme si, že přehnaný, nereálný optimismus je nejen špatný, ale i škodlivý. Ten, kdo popírá, snižuje, kdo nemá žádnou víru v naši skvělou ekonomickou, politickou, vojenskou, morální sílu, je poraženec a nezaslouží si být nazýván komunistou. Na druhé straně, kdo opojen naším potenciálem přehlíží sílu soupeře, myslí si, že nepřítel ztratil veškerou naději, že se stal neškodným a je zcela v naší moci, není realista. Podvádí, nechává lidstvo spát dříve, než pominou všechny tyto komplikované a velmi nebezpečné situace, které vyžadují velmi vysokou obezřetnost ze strany nás všech, které vyžadují nárůst revolučního úsilí mas, nikoliv jeho zpomalení, jeho rozpad, rozklad a odpočinek. "Vody spí, ale ne nepřátelé", je moudré rčení našeho dlouho trpějícího lidu.
Podívejme se skutečnosti zpříma do očí. Světový imperialismus v čele se svým agresivním oddílem, americkým imperialismem, vede ekonomiku k přípravě na válku. Sám je ozbrojen po zuby. Americký imperialismus vyzbrojuje bonnské Německo, Japonsko a všechny své spojence a satelity všemi druhy zbraní. Zřídil a zdokonaluje agresivní vojenské organizace, zřídil a bude zřizovat vojenské základny podél celého socialistického tábora. Hromadí zásoby jaderných zbraní a odmítá odzbrojit, zastavit zkoušky jaderných zbraní, a horečně se zabývá vymýšlením nových způsobů hromadného vyhlazování. Proč to všechno dělá? Chce s tím jít na svatební oslavu? Ne, chce jít do války proti nám, skoncovat se socialismem a komunismem, zotročit národy.
Albánská strana práce je toho názoru, že pokud budeme mluvit a smýšlet jinak, budeme klamat sami sebe i ostatní. Neměli bychom se nazývat komunisty, pokud bychom se báli ran osudu. My, komunisté, nenávidíme války. My, komunisté, budeme bojovat, dokud nerozbijeme ďábelské a válku podněcující plány amerických imperialistů, ale pokud oni zahájí válku, měli bychom jim zasadit smrtelnou ránu, která setře imperialismus z povrchu země jednou provždy.
Tváří v tvář jadernému vydírání světovým imperialismem vedeným USA bychom měli být plně připraveni ekonomicky, politicky, morálně i vojensky s cílem zvládnout všechny eventuality.
Měli bychom zabránit světové válce, která není smrtelně nevyhnutelná. Ale nikdo nám nedá milost, pokud budeme žít ve snu a necháme nepřítele nás znenadání přepadnout; nikdy se nestalo, že by se nepříteli dalo věřit, to by nemohl být nazýván nepřítelem. Nepřítel je a zůstane nepřítelem a zrádcem současně. Ten, kdo vkládá svou důvěru v nepřátele, bude dříve či později poražen.
Státní vlajka SSSR Měli bychom dělat všechno, využít všechny naše prostředky, abychom zabránili válce. Politika Sovětského svazu a našeho socialistického tábora byla a zůstává politikou míru. Všechny sovětské návrhy a návrhy vlád našich zemí lidové demokracie podané na mezinárodní scéně jsou zaměřeny na uvolnění napětí mezi národy, na řešení nevypořádaných problémů prostřednictvím jednání, nikoli války.
Mírová politika Sovětského svazu a zemí socialistického tábora měla hlavní vliv na odhalení agresivních záměrů imperialismu, při mobilizaci lidu proti válečným štváčům, při podpoře jejich slavného boje proti imperialistickým utlačovatelům a jejich nástrojům. Příklady hrdinné Kuby, boje japonského lidu a událostí v Jižní Koreji a Turecku jsou nejlepším důkazem.
Ale i přes to všechno, mnohé konkrétní problémy, které leží na stole, jako návrhy na odzbrojení, konference na nejvyšší úrovni atd., ještě nebyly vyřešeny a jsou systematicky sabotovány americkými imperialisty.
Jaké závěry bychom z toho měli vyvodit? Albánská strana práce si myslí, že imperialismus, a především americký imperialismus, nezměnil svou kůži, barvu nebo charakter. Je agresivní a bude i nadále agresivní, tak dlouho, dokud neztratí poslední zub v ústech. A jeho agresivní povaha může uvrhnout svět do války. Proto, jak jsme zdůraznili na zasedání redakční komise, trváme na tom, že by mělo být řečeno jasně všem národům, že neexistuje absolutní záruka proti světové válce až do vítězství socialismu na celém světě, nebo alespoň ve většině zemí. Američtí imperialisté se netají svým odmítnutím odzbrojit. Zvyšují své vyzbrojování, přípravy na válku, a proto bychom se měli mít na pozoru.
Neměli bychom zásadně dělat žádné ústupky nepříteli, neměli bychom si dělat žádné iluze o imperialismu, protože i přes naše dobré úmysly bychom situaci zhoršovali. Kromě vyzbrojování a přípravy války proti nám nepřítel vede nespoutanou propagandu otravující duch a zatemňující mysl lidí. Utrácí miliony dolarů za rekrutování agentů a špionů, miliony dolarů za organizování vyzvědačství, diverze a násilností v našich zemích. Americký imperialismus dal a dává miliardy dolarů svým věrným agentům, zrádnému Titovu gangu. To vše pro oslabení naší vnitřní fronty, k setí plevele, k dezorganizaci našich řad.
Hodně se mluví o mírovém soužití, někteří dokonce jdou tak daleko, že tvrdí takové absurdity, jako že lidová Čína a Albánie jsou údajně proti mírovému soužití. Je zřejmé, že je nutné tyto škodlivé a nesprávné názory zamítnout jednou provždy. Nemůže existovat žádný socialistický stát, nemůže existovat žádný komunista, který je proti mírovému soužití, který je válečným štváčem. Veliký Lenin první předložil zásady mírového soužití mezi státy různých společenských řádů jako objektivní nutnost, pokud socialistické a kapitalistické státy existují ve světě vedle sebe. Stálé věrnosti tomuto velkému Leninovu principu se naše strana práce vždy držela a stále si myslí, že politika mírového soužití odráží životní zájmy všech národů, účel další konsolidace pozic socialismu, a proto je tento Leninův princip základem celé zahraniční politiky našeho lidového státu.
Mírové soužití mezi dvěma nepřátelskými systémy neznamená, jak moderní revizionisté tvrdí, že bychom se měli vzdát třídního boje. Naopak, třídní boj musí pokračovat, politický a ideologický boj proti imperialismu, proti buržoazní a revizionistické ideologii, by měl být stále intenzivnější. V našem trvalém boji o leninské mírové soužití přitom nečiníme žádné ústupky imperialismu, měli bychom i nadále podporovat třídní boj v kapitalistických zemích, stejně jako národně-osvobozenecké hnutí lidu v koloniálních a závislých zemích.
Podle našeho názoru by komunistické a dělnické strany v kapitalistických zemích měly usilovat o vytvoření mírového soužití mezi jejich zeměmi, které jsou stále ještě v kapitalistickém systému, a našimi socialistickými zeměmi. Tím se posiluje pozice míru a oslabuje pozice kapitalismu v těchto zemích a obecně pomáhá třídnímu boji v těchto zemích. Ale jejich úkol tím nekončí. V těchto zemích je třeba podporovat, prohloubit a posílit třídní boj. Pracující masy, vedené místním proletariátem v čele s komunistickou stranou a ve spojenectví s veškerým proletariátem celého světa, by měly znemožnit život imperialismu, měly by rozdrtit jeho boj a ekonomický potenciál, měly by vyrvat z jeho rukou ekonomickou a politickou moc a přistoupit k likvidaci staré moci a vytvoření nové lidové moci. Provedou to násilím nebo klidnou parlamentní cestou?
N. S. Chruščov Odpověď na tuto otázku byla jasná a nebylo nutné, aby ji soudruh Chruščov měnil na XX. sjezdu, a to takovým způsobem, jakého se dožadovali oportunisté. Proč bylo nutné uchýlit se k takové parodii jasného díla Lenina a Říjnové socialistické revoluce? Albánská strana práce má zcela jasno a neustupuje od Leninova učení v této otázce. Dosud žádný národ, žádný proletariát a žádní komunisté nebo dělníci nepřevzali moc bez krveprolití a bez násilí.
Nesprávné je tvrzení některých soudruhů, že se dostali k moci bez krveprolití, protože zapomínají, že slavná Sovětská armáda pro ně prolila potoky krve během druhé světové války.
Naše strana se domnívá, že v této věci bychom měli být připraveni, a dobře připraveni, na obě eventuality, a to zejména pro převzetí moci násilím, protože pokud jsme dobře připraveni na tuto eventualitu, druhá možnost má větší šanci na úspěch. Buržoazie vám umožní pět žalmy, ale pak vám dá fašista ránu do hlavy a rozdrtí vás, protože jste nevyškolili potřebné kádry k útoku, ani se nenaučili ilegální práci, nepřipravili jste místo, kde můžete být chráněni a stále pracovat, ani prostředky, kterými byste měli bojovat pro předejití této tragické možnosti.
Albánská strana práce je a bude pro mír a mírové soužití a bude za ně bojovat marxisticko-leninským způsobem, jak nás učil Lenin, a to na základě moskevského Mírového manifestu. Byla, je a bude aktivně usilovat o všeobecné odzbrojení. V žádném případě a ani na okamžik Albánská strana práce nepřestane vést politický a ideologický boj proti činnosti imperialistů a kapitalistů a proti buržoazní ideologii, nepřestane ji odhalovat, nepřetržitě a nekompromisně bude bojovat proti modernímu revizionismu, a zejména proti jugoslávskému titovskému revizionismu. Mohou být soudruzi, kteří vytýkají nám Albáncům, že jsme tvrdohlaví, horkokrevní, sektářští, dogmatičtí a kdo ví, co ještě, ale odmítáme všechna tyto falešná obvinění a říkáme jim, že se neodchylujeme od těchto pozic, protože jsou marxisticko-leninské.
F. R. Kozlov Říkají, že jsme pro válku a proti soužití. Soudruh Kozlov dokonce dal nám, Albáncům, tyto alternativy: buď soužití, jak on jej chápe, nebo atomové bomby od imperialistů, které změní Albánii v hromadu popela a nezanechají žádné Albánce naživu. Až dosud žádný zástupce amerického imperialismu neučinil takové atomové hrozby proti albánskému lidu. Ale zde je slyšíme, a to od člena předsednictva ústředního výboru Komunistické strany Sovětského svazu. A komu? Malé hrdinné zemi, lidu, který bojoval po celá staletí proti divokým a nesčetným nepřátelům a který nikdy neohýbal kolena, malé zemi a lidu, který bojoval s nebývalým hrdinstvím proti hitlerovcům a italským fašistům, lidu, který je svázán jako maso s kostí se slavným Sovětským svazem, straně, která zůstává důsledně věrná do posledního dechu marxismu-leninismu a Komunistické straně Sovětského svazu. Ale, soudruhu Frole Kozlove, to jste si spletl adresu, nás není možné strašit vašimi špatně vypočítanými přáními a my nikdy nebudeme mást slavnou Leninovu stranu s vámi, kteří se chováte tak špatně, s takovou nestoudností, k albánskému lidu a k Albánské straně práce. Albánská strana práce bude usilovat o podporu všech správných a mírových návrhů Sovětského svazu a ostatních zemí socialistického tábora, stejně jako ostatních mírumilovných zemí.
Albánská strana práce bude vyvíjet veškeré úsilí k využití všech svých pravomocí a povinností k posílení jednoty, marxisticko-leninské jednoty socialistického tábora. Je absurdní si myslet, že jen malá socialistická Albánie se může odpoutat a žít odděleně od socialistického tábora, na rozdíl od našeho bratrství se socialistickými národy. Albánie se nikoho nedoprošuje pro svou přítomnost v řadách socialistického tábora, albánský lid a Albánská strana práce jsou v něm zásluhou své krve a potu, své práce, svých obětí, svého vládního systému a prostřednictvím sledování marxisticko-leninské linie. Ale ať si nikdo nemyslí, že Albánie, protože je malá země, že Albánská strana práce, protože je malá politická strana, by měla dělat to, co někdo jiný říká, když je přesvědčena, že se tento někdo mýlí.
Jak jsem již uvedl, Albánská strana práce si myslí, že by náš socialistický tábor, který má jeden cíl, vedený marxismem-leninismem, měl mít také svou vlastní strategii a taktiku, a měly by ji vypracovávat společně naše strany a státy socialistického tábora. V řadách našeho tábora musíme ustavit některá pravidla organizace práce, ale pravdou je, že tato zůstala poněkud formální, nebo lépe řečeno, nefungují kolektivním způsobem, například orgány Varšavské smlouvy a Rady vzájemné hospodářské pomoci. Dovolte mi, abych to objasnil. Není otázkou, zda i my bychom se měli účastnit konzultací nebo ne. Samozřejmě, nikdo nám neupírá právo konzultovat, ale měli bychom pořádat schůze pro konzultace. Tento problém povyšujeme na princip a říkáme, že tyto formy organizace by měly fungovat v pravidelných intervalech, problémy by měly být diskutovány, měla by být přijata rozhodnutí a měla by být kontrola provádění těchto rozhodnutí.
Rozvoj a další posílení ekonomik našich socialistických zemí byly a nadále zůstávají hlavní náplní činnosti našich stran a vlád a představují jeden z rozhodujících faktorů nedobytné pevnosti socialistického tábora.
Výstavba socialismu a komunismu je probíhá v našich zemích vysokou rychlostí. Děje se tak díky velkému úsilí našich národů a vzájemné podpoře, kterou poskytuje jeden druhému. Velmi významnou roli v tomto směru hrála a hraje koordinace plánů našich zemí Radou vzájemné hospodářské pomoci.
Státní znak Albánské lidové republiky, později Albánské socialistické lidové republiky Albánská lidová republika dosud nikomu neposkytovala hospodářskou pomoc, jednak proto, že jsme chudí, a jednak proto, že nikdo nepotřeboval naši hospodářskou pomoc. Ale prostřednictvím správných norem jsme vyvíjeli a vyvíjíme veškeré úsilí na pomoc zemím, které jsou našimi přáteli a bratry, do určité míry prostřednictvím našeho exportu. Byli jsme podporováni našimi přáteli, a to především ze strany Sovětského svazu. Obdrželi jsme pomoc úvěry a odborníky, bez nichž by bylo velmi obtížné pro naši zemi a naši ekonomiku rozvinout se na úroveň, které jsme dosáhli.
Albánská strana práce využila této štědré podpory Sovětského svazu a ostatních zemí lidové demokracie, aby z ní mohl co nejvíce získat náš lid. Náš lid je navždy vděčný sovětskému lidu, Komunistické straně Sovětského svazu a sovětské vládě, lidu, stranám a vládám zemí lidové demokracie za tuto pomoc. Vážíme si jí a nepovažujeme ji za charitu, ale za bratrskou, internacionální podporu.
Náš lid, který žil v zoufalé chudobě, který hrdinně bojoval, který byli vražděn a vypalován, považoval za svou povinnost požádat o pomoc své silnější a ekonomicky vyspělejší přátele a bratry. A byla to a stále je internacionální povinnost jeho přátel, aby poskytli tuto podporu. Proto je nutné odmítnout jakékoli zlověstné a antimarxistické pochybnosti o povaze a účelu této podpory. Ekonomické tlaky na Albánskou stranu práce, na albánskou vládu a na náš lid už nikdy nedopustíme.
Přál bych si zde navrhnout, aby podpora ekonomicky silnějších ekonomicky slabším zemím, jako je tomu v případě našeho lidu, byla větší. Albánský lid nemá v žádném případě v úmyslu složit zbraně a otevřít ústa, aby byl krmen ostatními. To není jeho zvyk. Náš lid neočekává, že se životní úroveň v naší zemi náhle zvýší na životní úroveň v mnoha jiných zemích lidové demokracie, ale naší zemi by měla být poskytována větší podpora, aby dále rozvíjela své produktivní síly. Myslíme si, že ekonomicky silnější země socialistického tábora by měly poskytnout úvěry také neutrálním kapitalistickým zemím a národům nedávno osvobozeným od kolonialismu, za předpokladu, že vedoucí představitelé těchto kapitalistických zemí jsou proti imperialismu, podporují mírovou politiku socialistického tábora a nebrání legitimnímu boji revolučních sil, ale především by měly více zohledňovat a naplňovat potřeby zemí socialistického tábora. Samozřejmě, Indie potřebuje železo a ocel, ale socialistická Albánie je potřebuje naléhavěji, Egypt potřebuje zavlažování a elektrickou energii, ale socialistická Albánie je potřebuje naléhavěji.
V mnoha politických otázkách prvořadého významu jedná náš socialistický tábor ve shodě a má shodné názory. Ale vzhledem k tomu, že kolektivní konzultace se nestaly pravidelným zvykem, při mnoha příležitostech bylo zjištěno, že státy z našeho socialistického tábora se chopily politické iniciativy, a ne, že jsme zásadně proti převzetí iniciativy, ale tyto iniciativy mají velmi často vliv na jiné státy socialistického tábora. Některé z těchto iniciativ nejsou správné, zvláště když by měly být přijaty kolektivně členy Varšavské smlouvy.
Iniciativa tohoto druhu je, že bulharská vláda zcela bez ohledu na Albánii informovala řeckou vládu, že balkánské země lidové demokracie se dohodly na odzbrojení, pokud i řecká vláda je připravena jej provést. Z našeho pohledu je tato iniciativa chybná. I pokud by s ní řecká vláda souhlasila, albánská vláda ji nemůže přijmout. Albánie souhlasí se sovětským návrhem předloženým Nikitou Chruščovem v květnu 1959, ale ne s bulharským návrhem, který má v úmyslu odzbrojit balkánské země a Itálii nechat nedotčenou. Nebo bulharští soudruzi zapomněli, že buržoazní a fašistická Itálie napadla Albánii několikrát v tomto století?
Na druhou stranu, mohou bulharští soudruzi bez konzultace s albánskou vládu, s níž jsou vázáni obrannou smlouvou, navrhnout smlouvu o přátelství a neútočení řecké vládě v době, kdy Řecko udržuje válečný stav s Albánií a činí územní nároky vůči naší zemi? Zdá se nám, že takové jednostranné kroky jsou nebezpečné. Z této naší správné a legitimní opozice snad bulharští soudruzi došli k závěru, že my, Albánci, jsme správně nepochopili soužití, že chceme válku, a tak dále. Tyto názory jsou chybné.
Wladyslaw Gomulka Podobné gesto provedli i polští soudruzi v Organizaci spojených národů, když soudruh Gomulka uvedl jednoznačně ve Valném shromáždění Organizace spojených národů, že Polsko navrhuje zachovat status quo v rozmístění vojenských sil ve světě, a konkrétně, že žádné další vojenské základny by neměly být vytvořeny, že ty, které již byly zřízeny, by měly zůstat, že žádné další rakety by neměly být instalovány, ale stávající by měly zůstat, že ty státy, které znají tajemství atomové bomby, by si jej měly ponechat , ale nešířit je do jiných států. Podle našeho názoru je tento návrh v rozporu se zájmy našeho tábora. Žádné další rakety nemají být instalovány, ale kým a kde? Všichni spojenci NATO, včetně Itálie, západního Německa a Řecka byli vybaveni raketami. Nešířit tajemství atomové bomby ke komu? Británie, Francie a NSR jej znají. Je zřejmé, že návrh tohoto druhu bude zavazovat nás, země lidové demokracie, abychom neinstalovali rakety, nebo aby jakákoli jiná země socialistického tábora s výjimkou Sovětského svazu neměla atomovou bombu.
My pokládáme otázku, proč by komunistická Čína neměla mít atomovou bombu? Myslíme si, že Čína by ji měla mít, a když bude mít bombu a rakety, uvidíme, jakým tónem pak americký imperialismus bude mluvit, uvidíme, zda bude i nadále upírat Číně její práva na mezinárodní scéně, uvidíme, zda se američtí imperialisté odváží ohánět svými zbraněmi, jako je tomu v současnosti.
Někdo může položit otázku: Čína se domůže svých práv na Spojených státech amerických tím, že bude mít a svrhne bomby? Ne, ani Čína, ani Sovětský svaz nikdy nepoužijí bombu, pokud nebudou napadeni těmi, kteří mají agresi a válku v krvi. Jestliže by Sovětský svaz neměl bombu, imperialisté by s námi mluvili jiným tónem. Nikdy nebudeme útočit bombou, jsme proti válce a jsme připraveni zničit bombu, ale chceme ji pro obranné účely. "Je to strach, který střeží vinice", říká náš lid. Imperialisté by se nás měli bát - a strašlivě bát.
Na základě marxismu-leninismu a moskevské Deklarace a prohlášení o míru Albánská strana práce sleduje správnou marxisticko-leninskou linii v otázkách mezinárodní politiky a důležitých problémů socialistické výstavby. V mezinárodních vztazích je linie naší strany v souladu s politikou socialistického tábora a sleduje kurz mírové politiky Sovětského svazu.
Albánská strana práce považuje a vyzdvihuje Sovětský svaz jako zachránce našeho národa a jeho velké zkušenosti za univerzální, velmi potřebné a nezbytné pro všechny. Albánská strana práce následovala, realizovala a přijala tuto velkou zkušenost bezvýhradně ve všech oblastech a zaznamenala významné úspěchy při vytváření a posilování našeho průmyslu, v kolektivizovaném zemědělství, v rozvoji vzdělávání a kultury, která udělala velký pokrok, v budování našeho státu a naší strany. Naše strana uzrála a získala bohaté zkušenosti v práci v tomto směru.
Naše strana vychovávala, vychovává a bude i nadále vychovávat náš lid k velké lásce a věrnosti k lidu a komunistické straně Sovětského svazu. Tato láska byla zakalena a bude potvrzována každým dnem a je zpečetěna krví, neboť se vyvinula na základě marxismu-leninismu a proletářského internacionalismu. Milovali jsme a nadále milujeme sovětský lid z hloubi srdcí a sovětský lid, ze své strany, stejně tak miloval a miluje lid a stranu práce Albánie. Je to přátelství mezi národy, přátelství mezi marxisticko-leninskými stranami, a proto se mu bude dařit v průběhu věků a nikdy nezemře. To je neotřesitelné přesvědčení albánských komunistů, které je a nadále bude hluboce zakořeněno v našem lidu. Řekli jsme, a nyní to opakujeme, že bez tohoto přátelství by nebyla svoboda našeho lidu. To je ovoce leninismu.
Albánská strana práce Albánská strana práce a náš lid se zabývají hlavními problémy naší doby. Naše lidová republika byla a je geograficky obklopena kapitalistickými státy a jugoslávskými revizionisty. Museli jsme být velmi ostražití a připoutat lidi a značné prostředky k obraně našich hranic, obraně svobody a suverenity naší země od nesčetných pokusů imperialistů a jejich satelitů a poklonkovačů.
Jsme malá země a malý národ, který neobyčejně trpěl, ale který také velmi tvrdě bojoval. Nejsme nikomu zavázáni za naši dnešní svobodu, protože jsme ji vyhráli svou vlastní krví. Neustále, dnem i nocí, jsme si vědomi našich imperialistických nepřátel, jejich manévrů proti socialistickému táboru a zejména naší zemi, proto jsme nikdy neměli ani nikdy nebudeme mít iluze o změně jejich povahy a jejich záměrů vůči našim národům, našemu táboru a zvláště vůči socialistické Albánii. Naše strana byla a je pro mír, a neustále bude, po boku Sovětského svazu, lidové Číny, z ostatních zemí socialistického tábora a všech pokrokových národů světa, bránit mír. Pro tento posvátný účel Albánská strana práce a naše vláda podporují všemi svými silami mírovou politiku komunistické strany a vlády Sovětského svazu a všech zemí socialistického tábora. V každé záležitosti a v každém návrhu jsme s nimi solidární.
Američtí a britští imperialisté obviňují nás Albánce, že jsme "barbarští a válkychtiví". To je pochopitelné, albánský lid odráží jejich opakované pokusy o jeho zotročení, o to, aby nám rozbili hlavy jejich agenti, kteří se spikli proti Albánské straně práce a našemu lidově demokratickému režimu.
Titův gang, řečtí monarchofašističtí šovinisté a vládci Říma nás obviňují, že jsme "podněcovatelé války a rušitelé míru na Balkáně", protože bez váhání vždy tvrdě čelíme jejich záměrům rozsekat Albánii mezi sebou, zotročit náš lid.
Nemyslíme si, že musíme dokazovat na této schůzi, že válka je cizí socialistickým zemím, našim marxisticko-leninským stranám, ale zůstává otázka: proč imperialisté a jejich agenti obviňují Čínu a Albánii z bojovnosti a údajného odmítání mírového soužití?
Alexandr Rankovič Vezměme otázku Albánie. Proti komu by měla Albánie vést válku a proč? Bylo by absurdní ztrácet čas odpovědí na tuto otázku. Ti, kteří nás z toho obviňují, se snaží zakrýt své agresivní úmysly vůči Albánii.
Rankovič chce udělat z našich hranic zájezdního hostinec se dvěma branami, přes které by mohli jugoslávští, italští a řečtí agenti a zbraně chodit sem a tam bez víz, tak, aby k nám zanášeli svou "kulturu hrdlořezů", aby Tito mohl uskutečnit svůj sen o proměně Albánie do sedmé republiky Jugoslávie, aby reakční italská buržoazie mohla potřetí projevit své bezohledné úmysly vůči Albánii, nebo aby řečtí monarchofašisté mohli uskutečnit svůj šílený sen o uchvácení jižní Albánie. Protože nedovolujeme a nikdy nedovolíme takovou věc, jsme "paliči války". Oni velmi dobře vědí, že když poruší naše hranice, budou muset bojovat proti nám a celému socialistickému táboru.
Jejich cílem tedy bylo a je izolovat nás z tábora a od našich přátel, proto nás obviňují, že jsme "válkychtiví a krutí"; protože neotevřeme své hranice, aby se zde mohli volně pást, obviňují nás z oponování mírovému soužití. Ale ironií osudu je, že jsou soudruzi, kteří pomáhají této hře revizionistů a těmto pomluvám proti Albánské straně práce. Samozřejmě, že jsme proti jakémukoliv soužití, kvůli kterému bychom my Albánci měli dělat územní a politické ústupky Sofoklu Venizelovi (1. pád Sofokles Venizelos, pozn. překl.). Ne, navždy pryč je ten čas, kdy bylo území Albánie považováno za prostředek směny. Jsme proti takovému soužití s jugoslávským státem, které by znamenalo, že bychom se měli vzdát našeho ideologického a politického boje proti jugoslávským revizionistům, těmto agentům mezinárodního imperialismu, těmto zrádcům marxismu-leninismu. Jsme proti takovému soužití s britskými nebo americkými imperialisty, kvůli kterému bychom měli uznat, jak po nás požadují, staré politické, diplomatické a obchodní ústupky udělené jim režimem krále Zoga.
Obecně shrnuto, Albánská strana práce je absolutně přesvědčena, že naše velká věc socialismu a míru zvítězí. Prostřednictvím cílené akce, spojených sil socialistického tábora v čele se Sovětským svazem, mezinárodního komunistického a dělnického hnutí a všech mírumilovných národů, máme možnost přesvědčit imperialisty k přijetí mírového soužití, k odvrácení světové války. Ale zároveň budeme víc a víc zintenzivňovat svou revoluční bdělost, aby nás nepřítel nikdy nemohl překvapit. Jsme přesvědčeni, že v tomto vznešeném boji za světový mír a socialismus zvítězíme. Albánský lid a Albánská strana práce, stejně jako dosud, v ničem nesleví, bude pomáhat ze všech sil vítězství naší společné věci. Jako vždy budeme pochodovat vpřed v jednotě s celým ocelovým socialistickým táborem, se slavným Sovětským svazem a s celým mezinárodním komunistickým a dělnickým hnutím.

Pokračování v další části.
Z angličtiny přeložil Luděk Kobza.

 


Enver Hodža Drazí soudruzi!
Jednota mezinárodního komunistického a dělnického hnutí je rozhodujícím faktorem pro realizaci ušlechtilých cílů triumfu míru, demokracie, národní nezávislosti a socialismu. Tato otázka je obzvláště zdůrazněna v moskevském prohlášení z roku 1957 a v návrhu prohlášení připraveném pro naše setkání. V deklaraci z roku 1957 se zdůrazňuje, že "komunistické a dělnické strany nesou mimořádně závažnou historickou odpovědnost za osud světové socialistické soustavy a mezinárodního komunistického hnutí. Komunistické a dělnické strany, které se účastní zasedání, prohlašují, že vynaloží veškeré úsilí k posílení jednoty a soudružské spolupráce v zájmu dalšího posilování jednoty rodiny socialistických států, v zájmu mezinárodního dělnického hnutí, v zájmu míru a socialismu". Je třeba říci, že zejména v poslední době se v mezinárodním komunistickém hnutí a ve vztazích mezi některými stranami objevily hluboké ideologické a politické neshody, propasti, které mohou přinést pouze škody naší velké věci. Proto se Albánská strana práce domnívá, že v zájmu společného postupu vpřed k novým vítězstvím je třeba odsoudit chyby a negativní projevy, které se dosud objevily, a sjednat jejich nápravu.
Chceme zde zmínit bukurešťské zasedání, na kterém se naše strana, jak víte, zdržela vyjádření svého stanoviska ohledně neshod, které vznikly mezi Komunistickou stranou Sovětského svazu a Komunistickou stranou Číny, ale vyhradila si právo se vyjádřit na tomto setkání zástupců komunistických a dělnických stran. V té době byla Albánská strana práce obviněna sovětskými soudruhy a některými soudruhy z dalších bratrských stran ze všeho možného, ale nikdo si nedělal potíže zamyslet se na okamžik, proč si tato strana udržuje takový postoj proti proudu, proč je tato strana, která byla až do konce věrná marxismu-leninismu a moskevskému prohlášení, nečekaně obviněna z údajného "oponování" marxismu-leninismu a moskevské deklaraci, proč tato strana, tak úzce vázaná na Sovětský svaz a Komunistickou stranu Sovětského svazu, najednou vejde v opozici vůči vedení Sovětského svazu?
Nyní, když všichni soudruzi mají ve svých rukou informační materiály obou komunistických stran, sovětské a čínské, ať přemýšlejí o nich samotných. Přečetli jsme a studovali i sovětské i čínské materiály, diskutovali je pozorně se stranickými aktivisty, a přicházíme na toto setkání s jednomyslným názorem strany jako celku.
Jak všichni víme, u příležitosti sjezdu Rumunské strany práce 24. června tohoto roku byla náhle zorganizována bukurešťská konference z iniciativy soudruhů z vedení Komunistické strany Sovětského svazu, bez předchozího upozornění, alespoň, pokud jde o naši stranu. Namísto "výměny názorů" a stanovení data pro konferenci, která se koná dnes, což bylo odsouhlaseno v dopisech z 2. a 7. června, bylo nastoleno jiné téma, a sice ideologická a politická obvinění namířená proti čínské komunistické straně, na základě "sovětského informativního" materiálu. Na základě tohoto materiálu, zcela neznámého až do několika hodin před zasedáním konference, se delegáti bratrských komunistických a dělnických stran měli vyslovit ve prospěch názorů ústředního výboru Komunistické strany Sovětského svazu, v době, kdy přišli do Bukurešti za jiným účelem a neměli žádný mandát (alespoň pokud jde o zmocnění naší strany) svých stran k diskuzi, natož k rozhodnoutí o takové důležité otázce mezinárodního komunismu. Seriózní diskuzi by ani nesnesl tento materiál, který obsahoval taková hrubá obvinění proti jiné marxisticko-leninské straně, kdy nebylo nejen delegátům, ale především vedoucím komunistických a dělnických stran dovoleno prostudovat věc ze všech úhlů, aniž by měl obviněný dostatek času, aby předložil svá stanoviska ke všem bodům, které žalující strana použila. Faktem je, že prvořadým zájmem sovětského vedení bylo, aby jeho obvinění proti čínské komunistické straně prošla rychle a Komunistická strana Číny byla odsouzena za každou cenu.
To byla starost soudruha Chruščova a dalších sovětských soudruhů v Bukurešti, a už vůbec ne mezinárodní politické problémy znepokojující náš tábor a svět jako celek. N. S. Chruščov
Naše strana by mohla plně souhlasit s konferencí tohoto druhu, s jakýmikoliv jinými konferencemi bez ohledu na jejich agendu, za předpokladu, že by tyto konference byly v pořádku, měly souhlas všech zúčastněných stran, měly jasný program předem stanovený za předpokladu, že komunistické a dělnické strany dostaly potřebné materiály a měly dost času na studium těchto materiálů tak, aby mohly být připraveny a získat souhlas politického byra strany a je-li to nezbytné, pléna ústředního výboru, k rozhodnutí, která nakonec mají být přijata na těchto konferencích. Konference by měly být prováděny v souladu s leninskými normami upravujícími vztahy mezi komunistickými a dělnickými stranami. Měly by být prováděny na zásadě úplné rovnosti mezi stranami, v soudružském komunistickém a internacionálním duchu, se vznešenou a komunistickou morálkou.
Bukurešťská konference nebyla v souladu s těmito normami, proto naše strana, ačkoli se jí zúčastnila, ji odsoudila a odsuzuje jako nepodařenou a v rozporu s leninskými normami.
Myslíme si, že bukurešťská konference udělala medvědí službu věci mezinárodního komunistického hnutí, věci mezinárodní solidarity pracujících, věci posílení jednoty socialistického tábora, věci marxisticko-leninského postoje například při řešení ideologických, politických a organizačních sporů, které mohou vzniknout v řadách komunistických a dělnických stran a které poškozují marxismus-leninismus. Vina za to padá na soudruhy z vedení Komunistické strany Sovětského svazu, kteří organizovali tuto konferenci, kteří koncipovali tuto podobu a kteří použili takové nemarxistické normy v této oblasti.
Cílem bylo, aby Komunistická strana Číny byla odsouzena mezinárodním komunistickým hnutím za chyby, které neexistují a jsou nepodložené. Ústřední výbor Albánské strany práce je o tom plně přesvědčen na základě studia faktů ze sovětských a čínských materiálů, které Albánská strana práce má nyní k dispozici, na základě podrobné analýzy mezinárodní situace, kterou Albánská strana práce učinila, na základě oficiálních stanovisek Komunistické strany Sovětského svazu a Komunistické strany Číny.
Celá Albánská strana práce má jednomyslný názor, že sovětští soudruzi udělali v Bukurešti závažnou chybu , když nespravedlivě odsoudili čínskou komunistickou stranu za to, že se údajně odchýlila od marxismu-leninismu, za to, že údajně porušila a opustila moskevskou deklaraci z roku 1957. Obvinili čínskou komunistickou stranu z "dogmatismu", "sektářství", "válkychtivosti", "odporu k mírovému soužití", ze snah o "výsadní postavení v socialistickém táboře a v mezinárodním komunistickém hnutí" atd.
Sovětští soudruzi udělali závažnou chybu, když také, s využitím velké lásky a důvěry, kterou komunisté mají pro Sovětský svaz a Komunistickou stranu Sovětského svazu, se snažili vnutit své nesprávné názory vůči čínské komunistické straně druhým komunistickým a dělnickým stranám.
J. V. Andropov Hned od chvíle, kdy sovětští soudruzi začali horečnatě a nestoudně napadat soudruhy z naší delegace v Bukurešti, bylo Albánské straně práce jasné, že sovětští soudruzi uchylující se k nepodloženým argumentům a tlaku si přejí, aby zavedli delegaci Albánské strany práce do pasti, aby ji uvedli do souladu se svými zkreslenými pohledy.
To bylo důležité pro soudruha Chruščova (a soudruh Andropov to řekl soudruhu Hysni Kapovi), jestli "jdeme se se sovětskou stranou nebo ne". Soudruh Chruščov vyjádřil tento názor jinými způsoby také ve svém vystoupení proti naší straně na schůzce v Bukurešti. To bylo potvrzeno i nespravedlivými a nepřátelskými gesty soudruhů ze sovětského vedení a zaměstnanců sovětského velvyslanectví v Tiraně po schůzce v Bukurešti, o čemž budu hovořit později. Pro soudruhy ze sovětského vedení nebyly důležité názory marxisticko-leninské strany, jako je ta naše, ale pouze to, že bychom měli v Bukurešti zachovat stejný postoj jako ústřední výbor Komunistické strany Sovětského svazu.
Albánská strana práce nebyla upozorněna Komunistickou stranou Sovětského svazu, která toto setkání v Bukurešti organizovala, že u příležitosti kongresu Rumunské strany práce padnou obvinění proti čínské komunistické straně. To bylo pro Albánskou stranu práce naprostým překvapením. Přitom teď slyšíme, že s výjimkou Albánské strany práce, Komunistické strany Číny, Korejské strany práce a Dělnické strany Vietnamu, ostatní členové tábora si byli vědomi skutečnosti, že konference, která má být organizována v Bukurešti, obviní Čínu. Pokud tomu tak je, pak je zcela jasné, že otázka je mnohem vážnější a nabere formu frakce mezinárodního charakteru.
Nicméně, naše strana nebyla nevědomá, neprojevila nedostatek bdělosti, protože vždy dodržuje leninské normy ve vztazích s jinými stranami, protože má ve velké vážnosti marxistickou Komunistickou stranu Sovětského svazu, Komunistickou stranu Číny a všechny ostatní komunistické a dělnické strany, protože respektuje rovnost mezi stranami, rovnost, kterou by ostatní strany měly respektovat k Albánské straně práce, bez ohledu na to, že je početně malá.
Hned od začátku naše strana viděla, že tyto normy byly porušeny na bukurešťském zasedání, a to je důvod, proč jsme zaujali stanovisko, o kterém se domníváme, že je jediným správným postojem k událostem a jejich vývoji.
Někteří představitelé bratrských stran nás nazývají "neutralisty", jiní nám vyčítají "odchylky od správné marxisticko-leninské linie", a tito vůdcové šli tak daleko, že se snaží nás zdiskreditovat před svými vlastními stranami. Všechny je s opovržením odmítáme, protože nás pomlouvají, nejsou upřímní a nejednají v souladu s komunistickou morálkou.
Albánská strana práce Ptáme se těch, kdo takto uvažují a jednají o Albánské straně práce: Má strana právo vyjadřovat svobodně své názory na otázky, jak je vidí? Jaký názor vyjádřila Albánská strana práce v Bukurešti? Vyjádřili jsme věrnost marxismu-leninismu, což potvrzuje celý život a boj Albánské strany práce. Projevili jsme svou věrnost moskevskému prohlášení z roku 1957 a mírovému manifestu, které potvrzuje trvalá linie Albánské strany práce. Vyjádřili jsme věrnost a obranu jednotě socialistického tábora a socialismu, a to potvrzuje celý zápas Albánské strany práce. Vyjádřili jsme svou věrnost a náklonnost Komunistické straně Sovětského svazu a sovětskému lidu, což potvrzuje celý život Albánské strany práce. Nechtěli jsme se dohodovat "chybách" čínské komunistické strany, a tím méně "odsuzovat" čínskou komunistickou stranu, aniž bychom přihlédli k názorům Komunistické strany Číny na problém, představený natolik zdeformovaně, uspěchaně a antimarxisticky. Radili jsme opatrnost, chladnokrevnost a soudružský duch v řešení této tak zásadní a mimořádně závažné věci mezinárodního komunismu. To byl celý "zločin", pro který na nás byly házeny kameny. Ale myslíme si, že kameny, které jsou na nás házeny, dopadají na hlavy těch, kteří je házejí. Vývoj potvrzuje správnost stanoviska Albánské strany práce.
Proč soudruh Chruščov a další sovětští soudruzi tak pospíchali s obviněními Komunistické strany Číny, bezdůvodně a bez faktů? Je přípustné, aby se komunisté, a to zejména vedoucí představitelé tak velké a slavné strany, jakou je Komunistická strana Sovětského svazu, dopustili tak hanebného jednání? Na tuto otázku si odpovězte sami, ale Albánská strana práce má také plné právo vyjádřit svůj názor na věc.
Albánská strana práce je toho názoru, že setkání v Bukurešti bylo nejen velkou chybou, ale i chybou, která byla způsobena záměrně. V žádném případě by jednání v Bukurešti nemělo upadnout v zapomenutí, ale to mělo by být přísně odsouzeno jako černá skvrna v dějinách mezinárodního komunistického hnutí.
Není pochyb o tom, že mezi Komunistickou stranou Sovětského svazu a Komunistickou stranou Číny vznikly a rozvinuly se vážné ideologické rozdíly. Opatření k jejich překonání měla být přijata včas a řešena marxisticko-leninským způsobem mezi oběma stranami.
Podle čínských dokumentů, čínská komunistická strana uvádí, že tyto rozdíly byly v zásadě předneseny soudruhy komunisty ihned po XX. sjezdu Komunistické strany Sovětského svazu. Některé z těchto připomínek byly sovětskými soudruhy vzaty v úvahu, zatímco jiné byly zamítnuty.
Albánská strana práce si myslí, že pokud tyto spory nelze vyřešit mezi oběma stranami, měli bychom požadovat setkání komunistických a dělnických stran, na kterém by mohly být tyto záležitosti předneseny, projednány a přijaty k nim závěry. Není správné, že tyto záležitosti byly přecházeny, a vinu za to nesou sovětští soudruzi, kteří věděli o těchto rozporech, ale nebrali je v úvahu, protože lpěli na "nedotknutelnosti " své linie - a my si myslíme, že to je idealistický a metafyzický přístup k problému.
Pokud sovětští soudruzi byli přesvědčeni o správnosti svého vedení a své taktiky, proč neuspořádali takové setkání ve vhodné lhůtě a tyto spory neřešili? Byly tyto problémy tak banální, například odsuzování Josefa Stalina, velký problém maďarské kontrarevoluce, způsoby převzetí moci, nemluvě o dalších velmi důležitých problémech, které se objevily později? Ne, nebyly vůbec banální. Všichni máme své vlastní názory na tyto problémy, protože jako komunisté se zajímáme o všechny z nich, protože všechny naše strany jsou odpovědné svým národům, ale jsou odpovědné stejně tak mezinárodnímu komunismu.
Aby bylo možné odsoudit čínskou komunistickou stranu za fiktivní chyby a omyly, soudruh Chruščov a jiní sovětští vůdci s velkým znepokojením představili případ, jako kdyby existovaly rozdíly mezi Čínou a celým mezinárodním komunistickým hnutím, ale když se přikročilo k problémům, jako jsou ty, které jsem právě zmínil, rozsudek schválili Chruščov a jeho společníci sami, myslíce si, že nebylo nutné, aby byly projednány na společném setkání zástupců všech stran, i když to jsou hlavní problémy mezinárodního charakteru.
Došlo k maďarské kontrarevoluci, ale příčiny byly ututlány. Proč přecházejí věci, které jim nevyhovují, zatímco pro věci, které jim vyhovují, sovětští soudruzi nejen svolávají setkání jako bylo to v Bukurešti, ale dělají vše, co je v jejich silách, aby potlačili jiné názory, než že "Čína oponuje linii všech komunistických a dělnických stran světa"?
Sovětští soudruzi udělali podobný pokus také směrem k nám. V srpnu tohoto roku sovětské vedení zaslalo naší straně dopis, v němž se navrhuje, aby se zástupci obou našich stran shodli tak, aby naše strana zabránila "vzplát jiskře odchylky", aby se naše strana přizpůsobila Sovětskému svazu proti čínské komunistické straně, a že naše dvě strany představí jednotnou frontu na tomto setkání. Samozřejmě, že ústřední výbor naší strany odmítl takovou věc a ve své oficiální odpovědi ji popsal jako zcela nemarxistický skutek, frakční jednání namířené proti bratrské třetí straně, proti Komunistické straně Číny. Samozřejmě, že toto správné principiální stanovisko naší strany nebylo podle představ Komunistické strany Sovětského svazu.
Není pochyb o tom, že tyto záležitosti jsou prvotřídní důležitosti. Není pochyb o tom, že se týkají nás všech, a Albánská strana práce nemá žádných pochyb o tom, že otázka byla položena v Bukurešti tak, aby došlo k odsouzení čínské komunistické strany a její izolaci z celého mezinárodního komunistického hnutí.
Albánská strana práce to považovala za monstrózní a nepřijatelné, a to nejen proto, že nebyla přesvědčena o pravdivosti těchto tvrzení, ale také proto, že správně tušila, že nemarxistické akce organizované proti velké a slavné bratrské straně, jako je čínská komunistická strana, vedené pod záminkou obvinění Číny z dogmatismu, byly útokem vedeným proti marxismu-leninismu a moskevskému mírovému manifestu.
Na setkání byla čínská komunistická strana obviněna z mnoha věcí. To by mělo figurovat v komuniké. Proč se tak nestalo? Pokud se obvinění potvrdí, proč to všechno váhání a proč vydání komuniké, které neodpovídalo účelu, pro který byla svolána konference? Proč v něm nebyla žádná zmínka o "velkém nebezpečí dogmatismu", údajně ohrožujícím mezinárodní komunismus?

Ne, soudruzi, bukurešťská konference nemůže být odůvodněna. Nebyla principiální. Byla zaměřena jen na dosažení určitých cílů, z nichž ten hlavní byl, podle názoru Albánské strany práce, obvinit čínskou komunistickou stranu z dogmatismu, zakrýt některé vážné chyby, které soudruzi ze sovětského vedení nechali dopustit.
F. R. Kozlov Sovětští soudruzi potřebují v této věci podporu ostatních stran. To je důvod, proč se snažili využít jejich důvěru. Sovětští soudruzi dosáhli poloviny své cíle a získali právo vznést před těmito stranami odsouzení Číny jako výsledek "mezinárodního komunistického setkání". V komunistických a dělnických stranách, s výjimkou Albánské strany práce a některých dalších komunistických a dělnických stran, byla vznesena otázka "vážných politických chyb, kterých se dopustila čínská komunistická strana". Svorné odsouzení Číny v Bukurešti bylo úsilím o vytvoření takového názoru v těchto stranách a mezi lidmi. Albánská strana práce byla také odsouzena na některých z těchto stranických schůzí.
Po bukurešťské konferenci ústřední výbor Albánské strany práce rozhodl, a rozhodl správně, diskutovat ve straně pouze komuniké, říct straně, že existovaly principiální rozdíly mezi Komunistickou stranou Sovětského svazu a čínskou komunistickou stranou, které by měly být předneseny a urovnány na nadcházející konferenci v listopadu v Moskvě. A to bylo, co se stalo.
Ale toto stanovisko naší strany nebylo po chuti vedoucím soudruhům z Komunistické strany Sovětského svazu, a to jsme pocítili velmi brzy. Bezprostředně po zasedání v Bukurešti byl nečekaně zahájen bezcharakterní, brutální útok a byl podniknut všestranný nátlak proti naší straně a jejímu ústřednímu výboru. Útok byl zahájen soudruhem Chruščovem v Bukurešti a pokračoval v něm soudruh Kozlov v Moskvě. Soudruzi z našeho politického byra, kteří náhodou cestovali přes Moskvu, byli zpracováváni za účelem obrácení se proti vedení naší strany, pod záminkou, že "vedení Albánské strany práce zradilo přátelství se Sovětským svazem , že "linie vedení Albánské strany práce se vyznačuje kličkováním", že "Albánie se musí rozhodnout, zda půjde s 200 miliony (se Sovětským svazem), nebo s 650 miliony (s lidovou Čínou)" a konečně, že "izolovaná Albánie se vystavuje nebezpečí, že atomová bomba svržená Američany kompletně zničí Albánii a všechny její obyvatele" a dalšími hrozbami toho druhu. Je naprosto jasné, že cílem bylo zasít nesváry ve vedení naší strany, odstranit z vedení Albánské strany práce ty elementy, které, jak si sovětští vůdcové mysleli, stály v cestě jejich křivému a nečestnému jednání.
Liri Belishova Tato rozvratná práce způsobila, že soudružka Liri Belishova, členka politického byra ústředního výboru Albánské strany práce, kapitulovala před lichocením sovětských vůdců, před jejich vydíráním a zastrašováním a postavila se v otevřenou opozici k linii své strany.
Pokus sovětských soudruhů v jejich dopise ústřednímu výboru čínské komunistické strany vyložit tuto otázku jako důkaz toho, že přátelé Sovětského svazu v Albánii jsou pronásledováni, je lež. Milion a půl Albánců a Albánská strana práce byli, jsou a budou doživotními přáteli Sovětského svazu a jeho komunistické strany, nerozlučnými přáteli sovětského lidu. To oni ukovali a zocelili toto přátelství, stvrdili jej krví - nikoli jednotliví kapitulanti, rozdělovači a úchylkáři.
Pochybnosti o správnosti stanoviska naší strany v Bukurešti se neomezují jen na samotnou Moskvu. Byly šířeny s ještě větší horlivostí v Tiraně, se zaměstnanci sovětského velvyslanectví v Tiraně v čele.
Jak jsem již uvedl, před bukurešťskou konferencí nebylo možné si představit těsnější, upřímnější, bratrštější vztahy než mezi námi a sovětskými soudruhy. Neskrývali jsme nic před sovětskými soudruhy, žádná stranická ani státní tajemství. Tak rozhodl náš ústřední výbor. Tyto vztahy byly důkazem velké lásky a věrnosti, které naše strana stvrdila krví, mezi albánským a sovětským lidem.
Právě tyto posvátné city Albánské strany práce a našeho lidu někteří zvrácení jedinci, se sovětským velvyslancem v čele, pošlapali. S využitím našich přátelských vztahů, s využitím dobré víry našich kádrů, začali horečně a intenzivně útočit na marxisticko-leninskou linii Albánské strany práce ve snaze rozdělit stranu, vytvořit paniku a zmatek v jejích řadách, odcizit vedení straně, a sovětský velvyslanec v Tiraně šel tak daleko, že se pokusil podněcovat generály naší armády k postavení albánské lidové armády proti Albánské straně práce a albánskému státu. Ale tyto snahy k ničemu nevedly, protože jednota naší strany je ocelová. Naše kádry, zakalené v národně-osvobozenecké válce a v hořkém boji na život a na smrt s jugoslávským revizionisty, bránily svou hrdinskou stranu marxisticky. Dokáží dost dobře stanovit hranici mezi Lenivou Komunistickou stranou Sovětského svazu a odpadlíky, vědí dobře, jak bránit a utužovat svou lásku a věrnost k Sovětskému svazu. A skutečně pošlou tyto očerňovatele tam, kam patří.
Přesto se zaměstnancům sovětského velvyslanectví v Tiraně, s velvyslancem v čele, podařilo díky nepřípustným antimarxistickým metodám dosáhnout toho, že se předseda kontrolní komise Albánské strany práce, který o 15 dní dříve souhlasil se stanoviskem ústředního výboru Albánské strany práce v Bukurešti, dostal do spárů těchto intrikánů, odchýlil se od marxismu-leninismu a vystoupil otevřeně proti linii své strany. Je jasné, že zavrženíhodné činy těchto sovětských soudruhů jsou zaměřené na rozdělení vedení Albánské strany práce, jeho odcizení od mas a od strany. A to jako trest za naše jednání v Bukurešti, za to, že jsme měli odvahu vyjádřit své názory svobodně, jak jsme je cítili.
R. J. Malinovskij Funkcionáři sovětského velvyslanectví v Tiraně šli ještě dále. Obrátili se k Albáncům, kteří studovali v Sovětském svazu, za účelem jejich podněcování proti albánskému vedení, přičemž z nichž chtěli vytvořit kontingent pro podporu svých zlověstných záměrů. Ale Albánci, ať už ti, kteří absolvovali nebo ti, kteří stále pokračují ve studiích v Sovětském svazu, stejně jako všichni ostatní, se bavili, baví a budou bavit vždy ohnivě, upřímně a vyjadřovat náklonnost k Sovětskému svazu a Komunistické straně Sovětského svazu, a jsou a budou si vědomi skutečnosti, že základní metody používané pracovníky sovětského velvyslanectví v Tiraně jsou úplně cizí Sovětskému svazu a Komunistické straně Sovětského svazu. Albánci jsou synové a dcery svého lidu, své strany, jsou marxisty-leninovci a internacionalisty.
A. A. Grečko Můžeme uvést mnoho dalších příkladů, ale abychom nebrali tolik času tomuto důležitému setkání, zmíním jen dva další typické případy. Nátlak na naši stranu pokračoval i během dnů, kdy v Moskvě jednala komise, aby vypracovala návrh prohlášení, který nám byl předložen, kdy sovětští soudruzi naléhali, abychom se dívali dopředu a ne dozadu. Tehdy v Moskvě člen ústředního výboru a vlády Sovětského svazu, maršál Malinovskij, zahájil otevřený útok na albánský lid, na Albánskou stranu práce, na albánskou vládu a na naše vedoucí postavení na rozšířeném zasedání vedoucích představitelů zemí Varšavské smlouvy. Tento nepřátelský a veřejný útok má mnoho společného s diverzními útoky sovětského velvyslance v Tiraně, pokoušeje se podněcovat naši lidovou armádu proti vedení naší strany a našeho státu. Maršál Malinovskij ale dělá stejnou chybu jako sovětský velvyslanec. Nikdo nemůže dosáhnout tohoto cíle, a tím méně rozbití přátelství našeho lidu s národy Sovětského svazu. Správný zápas Albánské strany práce proti těmto podvratným činům posiluje upřímné přátelství našeho lidu s národy Sovětského svazu a se slavnou Komunistickou stranou Sovětského svazu. Toto přátelství nemůže rozdělit ani ohromující prohlášení maršála Grečka, vrchního velitele Varšavské smlouvy, který nejen řekl naší vojenské delegaci, že pro něj bylo obtížné splnit požadavky naší armády pro některé velmi podstatné dodávky výzbroje, na které byly smlouvy podepsány, ale řekl bez obalu, "vy jste ve Varšavské smlouvy pouze doposud", což znamená, že maršál Grečko se zřejmě rozhodl nás vyhodit. Ale naštěstí není v pravomoci soudruha maršála učinit takové rozhodnutí.
V říjnu letošního roku soudruh Chruščov prohlásil slavnostně k čínským soudruhům, "budeme zacházet s Albánií jako s Jugoslávií". Říkáme to na tomto mezinárodním komunistickém setkání, aby všichni mohli vidět, jak daleko věci zašly a jaký postoj má k malé socialistické zemi. Čím se provinila Albánská strana práce vůči své zemi, aby se s ní zacházelo jako s Titovou Jugoslávií? Zradili jsme marxismus-leninismus jako Titova klika? Nebo jsme se odpoutali od tábora a vlezli do chomoutu imperialismu USA jako revizionistická Jugoslávie? Ne, a celé mezinárodní komunistické hnutí, všechny konkrétní politické, ideologické a ekonomické aktivity naší strany a našeho státu v průběhu celého období národněosvobozenecké války a během 16 let od osvobození země o tom svědčí. Tuto skutečnost potvrzuje i sám ústřední výbor Komunistické strany Sovětského svazu, který ve svém dopisu ústřednímu výboru Albánské strany práce z 13. srpna 1960 zdůraznil: "Vztahy mezi Albánskou stranou práce a Komunistickou stranou Sovětského svazu založené na zásadách proletářského internacionalismu byly vždy skutečně bratrské. Přátelství mezi našimi národy a stranami nesmí v žádném případě být zastíněno nedorozuměním nebo snižováním. Stanoviska Albánské strany práce a Komunistické strany Sovětského svazu ve všech nejdůležitějších otázkách mezinárodního komunistického a dělnického hnutí a zahraniční politiky zůstávají totožná". Čím jsme pak vinni? Náš jediný "zločin" je, že jsme měli odvahu postavit se otevřeně proti, že jsme v Bukurešti nesouhlasili s tím, že bratrská komunistická strana, jakou je čínská komunistická strana, by měla být nespravedlivě odsouzena, náš jediný "zločin" je, že jsme měli odvahu postavit se otevřeně na mezinárodním komunistickém setkání (a ne na trhu) nespravedlivému jednání soudruha Chruščova, náš jediný "zločin" je, že jsme malá strana malé a chudé země, která by podle soudruha Chruščova měla jen tleskat a schválit, ale nevyjadřovat žádné vlastní stanovisko. Ale to není ani marxistické, ani přijatelné. Marxismus-leninismus nám udělil právo se vyjádřit, a my se ani jednou nevzdáme tohoto práva, ani přes politický a ekonomický tlak, ani z důvodu ohrožení a výhružek, že by se na nás mohli vrhnout. Při této příležitosti jsme se chtěli zeptat, proč soudruh Chruščov neučinil takové prohlášení před námi místo před zástupci třetí strany? Nebo si soudruh Chruščov myslí, Albánská strana práce nemá vlastní názor, ale jedná bezzásadově ve vleku Komunistické strany Číny, a proto o záležitostech týkajících se naší strany stačí mluvit s čínskými soudruhy? Ne, soudruhu Chruščove, budete i nadále hrubý a budete mít velmi špatné názory na naši stranu. Albánská strana práce má své vlastní názory a bude na ně odpovídat jak svému vlastnímu lidu, tak i mezinárodnímu komunistickému a dělnickému hnutí.
Jsme povinni informovat toto setkání, že sovětští vůdci ve skutečnosti přešli od hrozeb k jednání s Albánií stejným způsobem jako s titovskou Jugoslávií ke konkrétním činům. V letošním roce naše země utrpěla mnoho přírodních pohrom. Bylo zde velké zemětřesení, povodně v říjnu, a zejména hrozné sucho, bez kapky deště po dobu 120 dní za sebou. Téměř všechno zrno bylo ztraceno. Lidem hrozil hlad. Velmi omezené zásoby byly spotřebovány. Naše vláda naléhavě žádala nákup obilí ze Sovětského svazu, vysvětlujíc velmi kritickou situaci, se kterou jsme byli konfrontováni. To se stalo po bukurešťském setkání. Čekali jsme 45 dnů na odpověď od sovětské vlády, ačkoli jsme měli chleba pro lidi jen na 15 dnů. Po 45 dnech a po opakované oficiální žádosti nám sovětská vláda, namísto 50.000 tun, přiznala jen 10.000 tun, což postačovalo na 15 dnů, a toto zrno mělo být dodáno v průběhu měsíce září a října. To byl otevřený tlak na naši stranu, aby se podřídila přáním sovětských soudruhů.
Během těchto kritických dnů jsme si ujasnili mnoho věcí. Líbilo se Sovětskému svazu, který prodává obilí do celého světa, nedodat 50.000 tun, aby albánským lidem, kteří jsou věrni bratři sovětského lidu, věrni marxismu-leninismu a socialistickému táboru, aby jim, ne jejich vlastní vinou, hrozila smrt hladem?
N. S. Chruščov Soudruh Chruščov nám kdysi řekl: "O obilí si nedělejte starosti, všechno, které spotřebujete za celý rok, v naší zemi snědí myši." Myší v Sovětském svazu by mohly jíst, ale albánský lid by mohl být ponechán zemřít hladem, dokud se vedení Albánské strany práce nepoddá vůli sovětských vůdců. To je hrozné, soudruzi, ale je to pravda. Kdyby o tom slyšel sovětský lid, nikdy by jim neodpustil, vždyť to není ani marxisticko-leninské, internacionalistické, ani humánní. Stejně tak není přátelský akt nepřijmout úvěr za nákup obilí v Sovětském svazu, ale požadovat omezené zlaté rezervy z naší národní banky za účelem nákupu kukuřice v Sovětském svazu na chleba pro lidi.
Tyto činy souvisejí jeden s druhým, nejsou jen náhodné. Zejména v posledních dnech útoky soudruha Chruščova na naši stranu práce dosáhly svého vrcholu. Soudruhu Chruščove, 8. listopadu jste prohlásil, že "Albánci se k nám chovají stejně jako Tito". Říkal jste čínským soudruhům: "My jsme prohráli Albánii a vy, Číňané, jste vyhráli Albánii". A konečně jste prohlásil, že Albánská strana práce je váš nejslabší článek.
Co znamenají všechna tato monstrózní obvinění, toto hodnocení naší strany, našeho lidu a socialistické země jako něčeho, co se dá koupit nebo prodat nebo prohrát a vyhrát stejně jako v karetní hře? Co je to za hodnocení sesterské strany, která se podle vás stala slabým článkem v mezinárodním komunistickém hnutí? Pro nás je to jasné a my jsme pochopili až příliš dobře, že naše správné a principiální marxisticko-leninské stanovisko, naše odvaha, když s vámi nesouhlasíme a odsuzujeme vaše špatné činy, donutily vás k útoku na naši stranu, ke všestrannému tlaku, k vyslovování nejextrémnějších obludností proti naší straně. Ale na tom není nic soudružského, nic komunistického. Identifikujete nás s jugoslávskými revizionisty. Ale každý ví, jak naše strana bojovala a pokračuje v boji proti jugoslávským revizionistům. Nejsme to my, kdo se chová jako Jugoslávci, ale vy, soudruhu Chruščove, který používáte metody cizí marxismu-leninismu proti naší straně. Domníváte se, že Albánie je zboží na trhu, které je možné jednou získat nebo podruhé prohrát. Bývaly doby, kdy byla Albánie považována za prostředek směny, kdy si ostatní mysleli, že na nich závisí, zda by Albánie měla či neměla existovat, ale to skončilo s triumfem myšlenek marxismu-leninismu v naší zemi. Opakujete stejnou věc, pokud jste se rozhodli, že jste "prohráli" Albánii, nebo že někdo jiný ji "vyhrál", když jste se rozhodli, že Albánie není socialistická země, jak to vypadá z dopisu, který jste nám doručili 8. listopadu, v němž naše země není uvedena jako socialistická.
Skutečnost, že Albánie nadále sleduje cestu socialismu a že je členem socialistického tábora není určena vámi, soudruhu Chruščove, nezávisí na vašem přání. Byla určena albánským lidem v čele se svou stranou práce, jeho zápasem, a není zde žádná síla schopná svést jej z tohoto kurzu.
Co se týče vašeho tvrzení, že naše strana práce je nejslabším článkem socialistického tábora a mezinárodního komunistického hnutí, můžeme říci, že dvacetiletá historie naší strany, hrdinský boj našeho lidu a naší strany proti fašistickým útočníkům a šestnáct roků, které uplynuly od osvobození země do dnešního dne, během nichž naše malá strana a naši lidé čelili všem bouřím, ukazují opak. Obklopena nepřáteli, jako ostrov uprostřed vln, Albánská lidová republika odvážně vydržela všechny útoky a provokace imperialistů a jejich lokajů. Jako žulová skála držela a drží vysoko prapor socialismu za nepřátelskými liniemi. Pozvedl jste ruku, soudruhu Chruščove, proti malé zemi a jeho straně, ale jsme přesvědčeni, že sovětští lidé, kteří prolili svou krev také při obraně našeho lidu, že velká strana Leninova nesouhlasí s tímto vaším postojem. Máme plnou důvěru v marxismus-leninismus, jsme si jisti, že bratrské strany, které vyslaly své delegáty na toto setkání, posoudí tuto otázku s marxisticko-leninskou spravedlností.
Naše strana vždy považovala Komunistickou stranu Sovětskou svazu za mateřskou stranu a dělala to proto, že je nejstarší stranou, slavnou stranou bolševiků, hovořila o její univerzální zkušenosti, o její velké vyzrálosti. Ale naše strana nikdy nepřipustila ani nikdy nepřipustí, aby někteří sovětští vůdcové o ní mohli hlásat své názory, které považuje za chybné.
Sovětští vůdcové vidí tento principiální význam zcela nesprávným, idealistickým a metafyzickým způsobem, dostali závrať z kolosálních úspěchů dosažených sovětským lidem a Komunistickou stranou Sovětského svazu a v rozporu s marxisticko-leninskými principy se považují za neomylné, každé rozhodnutí, každý čin, každé slovo, které říkají, a každé gesto, které dělají, za neomylné a neodvolatelné. Jiní mohou chybovat, jiní mohou být odsouzeni, zatímco oni stojí nad nimi a mohou kárat. "Naše rozhodnutí jsou svatá, jsou neodvolatelná", říkají vůdcové KSSS našemu lidu. "Nemůžeme dělat žádné ústupky, žádný kompromis s čínskou komunistickou stranou", říká vůdce Komunistické strany Sovětského svazu našemu lidu. Tak proč nás společně svolává do Bukurešti? Ovšem, že k hlasování se zavázanýma očima pro názory sovětských vůdců. Je to marxistický přístup? Je to běžný postup?
J. V. Stalin Je přípustné, aby se jedna strana zapojila do podvratných činů, způsobila rozkol, svrhla vedení jiné strany nebo jiného státu? Nikdy! Sovětští vůdcové obvinili soudruha Stalina z údajných zásahů do jiných stran, z vnucování názorů bolševické strany ostatním. Můžeme svědčit o skutečnosti, že soudruh Stalin nikdy takto nejednal s námi, s lidem a stranou práce Albánie, vždy se choval jako velký marxista, jako vynikající internacionalista, jako soudruh, bratr a upřímný přítel albánského lidu. V roce 1945, kdy byli naši lidé ohroženi hladem, soudruh Stalin nařídil lodě naložené obilím určené pro sovětské lidi, kteří také zoufale potřebovali jídlo v té době, najednou poslat albánskému lidu. Oproti tomu současní sovětští vůdcové sami páchají uvedené hanebné činy.
Jsou takové ekonomické tlaky přípustné, je přípustné ohrožování albánského lidu, jakého se dopustili sovětští vůdcové po setkání v Bukurešti? V žádném případě ne! Sovětský svaz nám vždy velkoryse pomáhal prostřednictvím úvěrů a všech ostatních prostředků. Nová Albánie by nemohla být vybudována bez této podpory, především od Sovětského svazu a ostatních zemí lidové demokracie.
Abych řekl pravdu, jsme velmi vděčni Sovětskému svazu a jeho komunistické straně a vládě za velkou pomoc, kterou poskytl naší zemi pro vybudování jejího průmyslu, pro postavení zemědělství na nohy, stručně řečeno, pro zlepšení života našich lidí a urychlení socialistické výstavby. Víme, že tato podpora byla internacionálně poskytnuta našemu malému lidu, který před válkou prošel velikým, všestranným utrpením; za druhé světové války byla naše země vypálena a zdevastována, ale nikdy nebyl poražen albánský lid, který pod vedením slavné Albánské strany práce hrdinně bojoval a osvobodil se.
Ale proč sovětské vedení změnilo postoj k nám po bukurešťském setkání tak, že nechalo albánský lid trpět hladem? Rumunské vedení udělalo to samé, když odmítlo prodat jediný klas pšenice albánskému lidu na základě úvěru v době, kdy Rumunsko obchodovalo s obilím s kapitalistickými zeměmi, zatímco my jsme byli nuceni kupovat kukuřici od francouzských zemědělců a platit v cizí měně.
Gheorghe Gheorghiu-Dej Několik měsíců před bukurešťskou schůzí pozval soudruh Dej delegaci naší strany za účelem vedení rozhovorů o budoucím vývoji Albánie. To je jeho chvályhodná a marxistická starost. Soudruh Dej řekl naší straně: "My, ostatní země lidové demokracie, bychom již neměli diskutovat o tom, jak velkou zásluhu je třeba přiznat Albánii, ale měli bychom se rozhodnout postavit v Albánii takové a takové továrny, navýšit výrobní prostředky, bez ohledu na to, kolik milionů rublů to bude stát; to není důležité". Soudruh Dej dodal: "Mluvili jsme o tom také se soudruhem Chruščovem a shodli jsme se".
Ale pak přišlo setkání v Bukurešti a stanovisko naší strany všichni znáte. Rumunští soudruzi zapomněli, co dříve řekli, a zvolili kurz nechání albánského lidu trpět hladem.
Uvedli jsme již dříve tyto věci ve známost ústřednímu výboru Komunistické strany Sovětského svazu. Nepředkládali jsme je k veřejné diskuzi, ani jsme je nešeptali od ucha k uchu, ale odhalujeme je poprvé na tomto stranickém setkání. Proč hovoříme o této otázce? Vycházíme z přání skoncovat s těmito negativními projevy, které neposilují, ale oslabují naši jednotu. Vycházíme z přání posílit vztahy a marxisticko-leninské vazby mezi komunistickými a dělnickými stranami, mezi socialistickými státy, odstraňovat jakékoli projevy zla, které se dosud objevily. Jsme optimističtí, plně přesvědčení a máme neochvějnou jistotu, že sovětští a další soudruzi pochopí naši kritiku správně. Je ostrá, ale otevřená a upřímná a má za cíl posílení našich vztahů. Bez ohledu na tato nespravedlivá a škodlivá stanoviska, zamířená proti nám, ale věříme, že v budoucnu ustanou, že naše strana a náš lid ještě více upevní svou bezmeznou lásku a věrnost k sovětskému lidu, Komunistické straně Sovětského svazu , ke všem národům a komunistickým a dělnickým stranám socialistického tábora, vycházející vždy z marxisticko-leninského učení.
Naše strana se domnívá, že přátelství musí být založeno na zákonnosti, vzájemném respektu a marxismu-leninismu. To říká moskevské prohlášení z roku 1957, to zdůrazňuje návrh prohlášení, který nám byl předložen. Prohlašujeme se vší vážností, že Albánská strana práce a albánský lid bude, jako vždy, bojovat za posílení vztahů a jednoty v socialistickém táboře a mezinárodním komunistickém hnutí.
Albánský lid dá ruku do ohně za své skutečné přátele, a Sovětský svaz je takový přítel albánského lidu. A to nejsou prázdná slova. Vyjádřil jsem zde city našeho lidu a naší strany, a ať si nikdo nemyslí, že milujeme Sovětský svaz a Komunistickou stranu Sovětského svazu pro něčí krásné oči nebo abychom potěšili některé jednotlivce, ale proto, že bez Sovětského svazu by nebylo svobodného života v dnešním světě, fašismus a kapitalistický teror by byli svrchovanými pány. To je důvod, proč milujeme a budeme vždy věrní Sovětskému svazu a straně velikého Lenina.

 

Pokračování v další části.
Z angličtiny přeložil Luděk Kobza

 

Drazí soudruzi!
V moskevském prohlášení z roku 1957, stejně jako v nám představeném návrhu prohlášení, se zdůrazňuje, že revizionismus dnes tvoří hlavní nebezpečí v mezinárodním komunistickém a dělnickém hnutí. Moskevská deklarace z roku 1957 správně zdůrazňuje, že existence buržoazního vlivu je vnitřním zdrojem revizionismu, zatímco kapitulace před tlakem imperialismu je jeho vnějším zdrojem. Zkušenost plně potvrdila, že skrytý za pseudomarxistickými a pseudorevolučními hesly se moderní revizionismus snaží všemi prostředky a způsoby diskreditovat naše veliké učení, marxismus-leninismus, které nazývá "zastaralým" a již nesouhlasím se sociálním rozvojem. Skrývajíce se za slogany o tvůrčím marxismu, nových podmínkách, se revizionisté snaží, na jedné straně, zbavit marxismus jeho revolučního ducha a podkopávat víru dělnické třídy a pracujícího lidu v socialismus, a na straně druhé používají všechny prostředky, které jsou v jejich silách, aby lichotili imperialismu, popisovali ho jako mírný a klidný. Během tří let, která uplynula od moskevské konference, bylo plně potvrzeno, že moderní revizionisté nejsou nic jiného než odpadlíci od komunistického hnutí a socialistického tábora, loajální poklonkovači imperialismu, usvědčení nepřátelé socialismu a dělnické třídy.
Život sám ukázal, že až dosud standardními nositeli moderního revizionismu, jeho nejagresivnějšími a nejnebezpečnějšími zástupci jsou jugoslávští revizionisté, zrádná klika Tita a společníků. V době, kdy bylo schváleno moskevské prohlášení, tato nepřátelská skupina, agenti imperialismu USA, nebyla veřejně odsouzena, i když podle našeho názoru pro to byl dostatek faktů a informací. Nejen to, ale později, když bylo nebezpečí více zřejmé, nebyl veden s náležitou intenzitou proti jugoslávském revizionismu konzistentní a neutuchající boj k jeho ideologickému a politickému rozbití. To bylo příčinou mnoha zla a mnoha škod v našem mezinárodním komunistickém a dělnickém hnutí. Podle názoru naší strany důvodem, proč Titova revizionistická skupina nebyla zcela odkryta, proč se hovoří o falešných "nadějích" pro údajné "zlepšení" a pozitivní "obrat" této zrádné skupiny, je, že soudruh Chruščov a někteří další sovětští vůdci udržují smířlivý postoj, chybné názory a nesprávného posuzování této nebezpečné titovské revizionistické skupiny.
Enver Hodža s J. V. Stalinem Říkalo se, že J. V. Stalin se mýlil při posuzování jugoslávských revizionistů a ve svém ostrém postoji vůči nim. Naše strana nikdy neschválila takový pohled, protože čas a zkušenosti ukázaly opak. Stalin velmi správně posoudil nebezpečí jugoslávského revizionismu, snažil se urovnat tuto záležitost ve vhodnou chvíli a marxistickým způsobem. V té době bylo svoláno Informbyro jako kolektivní orgán a poté, co byla titovská skupina odhalena, byl proti ní veden nelítostný boj. Čas ukázal znovu a znovu, že něco takového bylo nutné a správné.
Albánská strana práce vždy zastávala názor, a je přesvědčena, že Titova skupina jsou zrádci marxismu-leninismu, agenti imperialismu, nebezpeční nepřátelé socialistického tábora a celého mezinárodního komunistického a dělnického hnutí, tedy proti ní musí být veden nelítostný boj. My, z naší strany, jsme vedli a nadále vedeme tuto bitvu jako internacionalisté - komunisté, a také proto, že jsme cítili a nadále pociťujeme na vlastní zádech břemeno nepřátelské činnosti Titovy revizionistické kliky proti naší straně a naší zemi. Ale tento postoj naší strany nebyl a není podle představ soudruha Chruščova a některých dalších soudruhů.
Titovská skupina je již dlouho skupinou trockistů a odpadlíků. Pro Albánskou stranu práce, přinejmenším, byli takoví od roku 1942, to znamená již před 18 lety.
V tak daleké minulosti, jakou je rok 1942, když válka albánského lidu mocně zesílila, bělehradská trockistická skupina se vydávala za přátele a zneužívajíce naši důvěru se snažila nanejvýš bránit rozvoji našeho ozbrojeného boje, aby zabránila vzniku silných albánských partyzánských bojových oddílů, a od té doby, kdy už to nebylo možné zastavit, je chtěla uvést pod svou přímou politickou a vojenskou kontrolu. Pokoušela se učinit vše závislým na Bělehradě, naši stranu a naše partyzánské armády pouhým chvostem jugoslávské komunistické strany a jugoslávské národně-osvobozenecké armády.
Naše strana, při zachování přátelství s jugoslávskými partyzány, úspěšně bránila těmto ďábelským úmyslům. To bylo v době, kdy se titovská skupina pokusila založit balkánskou federaci pod vedením bělehradských titovců, zapřáhnout komunistické strany do chomoutu jugoslávské komunistické strany, podřídit partyzánské armády balkánských národů jugoslávské titovské posádce. Tak se dělo v dohodě s Brity, a tak se snažili podřídit naše armády vedení Angloameričanů. Naše strana se úspěšně bránila těmto ďábelským plánům. A když byl prapor osvobození pozvednut v Tiraně, titovský gang v Bělehradě vydal rozkazy svým agentům v Albánii zdiskreditovat úspěch albánské komunistické strany a zorganizovat "puč", svržení vedení naší strany, které řídilo národně-osvobozeneckou válku a vedlo albánský lid k vítězství. První "puč" byl organizován Titem prostřednictvím jeho tajných agentů v řadách naší strany. Ale albánská komunistická strana zmařila tento Titův záměr.
Bělehradští zrádci nesložili zbraně a spolu se svým zástupcem v naší straně, zrádcem Koči Džodžem, pokračovali v reorganizaci svého spiknutí proti nové Albánii v jiných, nových formách. Jejich záměrem bylo proměnit Albánii do sedmé republiky Jugoslávie.
V době, kdy naše země byla zdevastována a plná odpadu a potřebovala být kompletně přestavěna, kdy naši lidé byli bez jídla a přístřeší, ale s vysokou morálku, kdy náš lid a armáda se zbraní v ruce ostražitě bránili spiknutí reakce podporované angloamerickou vojenskou misí, která hrozila Albánii novou invazí, kdy velká část albánské partyzánské armády překročila hranici a šla na pomoc jugoslávským bratrům, bojovat bok po boku s nimi a společně osvobodit Černou Horu, Bosnu, Hercegovinu, Kosovu a Metochii a Makedonii, bělehradští zrádci vymysleli plán na zotročení Albánie.
Ale naše strana se postavila na hrdinný odpor těmto tajným agentům, kteří se tvářili jako komunisté. Když si bělehradští trockisté uvědomili, že jejich plán je ztracen, že naše strana rozbila jejich spiknutí, hráli se svou poslední kartou, a to napadením Albánie svou armádou, rozdrcením veškerého odporu, zatknutím vůdců Albánské strany práce a albánského státu a vyhlášením Albánie sedmou republikou Jugoslávie. Naše strana porazila také tento jejich ďábelský plán. Pomoc a intervence Josefa Stalina v těchto chvílích byla rozhodující pro naši stranu a pro svobodu albánského lidu. Přesně v tomto okamžiku Informbyro odhalilo Titovu kliku. Stalin a Sovětský svaz zachránili albánský lid podruhé.

Tito a Rankovič v sovětské karikatuře (Boris Jefimov)

Informační byro přineslo porážku spiknutí Titovy kliky, a to nejen v Albánii, ale také v dalších zemích lidové demokracie. V přestrojení za komunistu odpadlík a agent imperialismu Tito a jeho gang se pokusili odcizit země lidové demokracie na Balkáně a ve střední Evropě přátelství a válečnému spojenectví se Sovětským svazem, zničit komunistické a dělnické strany našich zemí a udělat z našich států rezervy angloamerického imperialismu.
Kdo o tom nevěděl a neviděl v akci nepřátelské plány imperialismu a jeho věrného sluhy Tita? Každý věděl, všichni se seznámili a všichni jednomyslně schválili správné rozhodnutí Informačního byra. Všichni bez výjimky schválili usnesení Informbyra, jehož informace, podle našeho názoru, byly a stále zůstávají správné.
Ti, kteří nechtěli vidět a pochopit činy tohoto zločineckého gangu, měli druhou šanci, aby tak učinili v maďarské kontrarevoluci a neutuchajících spiknutích proti Albánii. Vlk může změnit kožich, ale zůstává vlkem. Tito a jeho gang se mohou uchýlit k podvodu, mohou se pokusit zamaskovat, ale zůstávají zrádci, zločinci a agenty imperialismu. Jsou to vrazi hrdinských internacionalistických jugoslávských komunistů, a proto jimi budou i nadále, a proto budou takto jednat, dokud nebudou zničeni.
J. V. Stalin a V. M. Molotov Albánská strana práce nepovažuje rozhodnutí přijatá proti odpadlické Titově skupině Informačním byrem za rozhodnutí přijatá soudruhem Stalinem osobně, ale rozhodnutí přijatá všemi stranami, které tvořily Informační byro. A nejen těmito stranami samotnými, ale i komunistickými a dělnickými stranami, které nebyly členy Informbyra. Protože toto byla věc, která se týkala všech komunistických a dělnických stran, tedy také Albánské strany práce, která poté, co obdržela a prostudovala kopii dopisu soudruhů Stalina a Molotova, napsala dopis ústřednímu výboru jugoslávské komunistické strany, schvalující plně dopis i rozhodnutí Informačního byra.
Proč pak byl "změněn postoj" k jugoslávským revizionistům, což provedl soudruh Chruščov a ústřední výbor KSSS v roce 1955, bez běžné konzultace s ostatními komunistickými a dělnickými stranami, proč byl koncipován a proveden tak rychle a jednostranně? To byla věc, týkající se nás všech. Jugoslávští revizionisté buď stojí proti marxismu-leninismu a světovým komunistickým a dělnickým stranám, nebo nestojí; buď se mýlili oni nebo jsme pochybili my, a to nejen Stalin, ve svém jednání proti nim. Nenáleželo soudruhu Chruščovovi vyřešení této záležitosti dle vlastního uvážení. Ale ve skutečnosti je to, co udělal, a tato změna postoje ve vztazích s jugoslávskými revizionisty, spojeno s jeho návštěvou v Bělehradě. To byl bombový útok na Albánskou stranu práce, která okamžitě kategoricky oponovala. Než soudruh Chruščov vyrazil do Bělehradu v květnu 1955, ústřední výbor Albánské strany práce poslal dopis ústřednímu výboru Komunistické strany Sovětského svazu, ve kterém vyjádřil nesouhlas naší strany s jeho návštěvou Bělehradu, zdůrazňuje, že jugoslávskou otázku není možné vyřešit jednostranným způsobem, ale že by měla být svolána schůze Informačního byra, na kterou by Albánská strana práce měla být také pozvána. Na ní by tato záležitost měla být vypořádána po korektní a obsáhlé diskuzi.
Samozřejmě, že oficiálně jsme neměli právo rozhodnout, zda soudruh Chruščov měl nebo neměl jet do Bělehradu, a ustoupili jsme v tomto, ačkoli jsme v podstatě měli pravdu, a čas potvrdil, že jugoslávská otázka neměla být urovnávána tímto uspěchaným způsobem.
Se slovy o "prvořadých zájmech" bylo usnesení Informačního byro rychle odvoláno, začala "epocha usmiřování" s "jugoslávskými soudruhy", spiklenci, všude tam, kde byli, přehodnoceni a rehabilitováni a "jugoslávští soudruzi" vyšli bez úhony, vykračovali si jako pávi a vytrubovali v zahraničí, že ve své "pouhé kauze" triumfovali, že "zločinec Stalin" vykonstruoval všechny tyto věci. Kdo odmítl převzít tento kurz, byl nazván "stalinistou", který by měl být odstraněn.
Naše strana odmítla přijmout takový smířlivý a oportunistický kurz. Stavěla nadále na správných marxisticko-leninských ideologických důvodech, bojujíce proti jugoslávským revizionistům ideologicky a politicky. Albánská strana práce zůstala neochvějná ve svých názorech, že titovská skupina je zrádci, odpadlíky, trockisty, rozvratníky a agenty imperialismu USA, že se Albánská strana práce v jejich hodnocení nemýlila.
Albánská strana práce zůstala neochvějná ve svém názoru, že soudruh Stalin v této věci nepochybil, že revizionisté, sledujíce svou zrádnou linii, se pokusili zotročit Albánii a prostřednictvím přípravy několika mezinárodních komplotů s angloamerickými imperialisty se snažili zavléci Albánii do mezinárodních konfliktů.
Na druhou stranu Albánie usilovala o zřízení mezistátních vztahů dobrého sousedství, o obchodní a kulturní vztahy s Federativní lidovou republikou Jugoslávií za předpokladu, že budou dodržovány normy mírového soužití mezi státy s různými režimy, protože Albánská strana práce je přesvědčena, že titovská Jugoslávie nebyla, není a nikdy nebude socialistickou zemí, dokud bude mít v čele skupinu odpadlíků a agentů imperialismu.
M. A. Suslov Žádné otevřené nebo skryté pokusy nesvedou Albánskou stranu práce z tohoto správného stanoviska. Marná byla snaha ústředního výboru Komunistické strany Sovětského svazu nás přesvědčit prostřednictvím soudruha Suslova, abychom odstranili otázku Koči Džodže ze zprávy předložené našemu III. sjezdu v květnu 1956, což by znamenalo negovat náš zápas a naše principiální stanovisko.
O Albánii se otupil titovský hřebík, nebo, jak říká Tito, "Albánie byla trnem v jejich oku", a, samozřejmě, zrádná titovská skupina pokračovala ve svém boji proti Albánské straně práce, domnívaje se, že nás zesměšní, nazývajíc nás "stalinisty".
Bělehradská skupina neomezila svůj boj proti nám na pouhou propagandu, ale pokračovala ve své špionáži, rozvracení, spiknutích, řízení ozbrojených skupin v naší zemi, intenzivněji než v roce 1948. To vše jsou fakta. Ale tragédií je, že zatímco Albánská strana práce upevňovala ochranu proti ostrým a opakovaným útokům jugoslávských revizionistů, její neotřesitelné, principiální, marxisticko-leninské stanovisko bylo v protikladu ke smířlivému postoji sovětských vůdců a některých dalších komunistických a dělnických stran k jugoslávským revizionistům.
Pak bylo hlasitě prohlášeno a napsáno, že "Jugoslávie je socialistickou zemí, a to je fakt", že "jugoslávští komunisté mají velké zkušenosti a velké zásluhy", že "jugoslávské zkušenosti si zaslouží větší zájem a pozornější studium", že "období sporů a nedorozumění nebylo způsobeno Jugoslávií", že "se jí stalo velké bezpráví", a tak dále a tak dále. Toto, samozřejmě, potěšilo Titovu kliku, která si myslela, že vyhrála všechno, kromě toho, že měla ještě "trn v oku", o kterém si myslela, že jej izoluje a pak zlikviduje. Ale nejen, že naše strana nebyla izolována, tím méně likvidována, ale čas ukázal, že názory naší strany byly správné.
Velký tlak byl vyvíjen na naši stranu ohledně tohoto stanoviska. Albánci byli považováni za "horkokrevné" a "tvrdohlavé", "přehánějící" záležitosti s Jugoslávií, nespravedlivě obviňující Jugoslávce, atd. Útok proti naší straně v tomto směru byl veden soudruhem Chruščovem.
Doposud jsem se zmínil ve stručnosti o tom, co jugoslávští revizionisté dělali proti naší zemi během války a po ní, po roce 1948, ale budu se muset trochu zdržet i událostmi předcházejícími maďarskou kontrarevoluci, která je dílem jugoslávských agentů. Zrádná bělehradská skupina začala organizovat kontrarevoluci také v Albánii. Kdyby naše strana udělala chybu zahájením "usmiřovacího tance" s jugoslávskými revizionisty, jak kázal Chruščov po roce 1955, lidová demokracie v Albánii by byla ztracena. My, Albánci, bychom nebyli zde v tomto sále, ale ještě bychom bojovali v našich horách.
V pevné, ocelové jednotě měli naše strana a lid oči otevřené dokořán a objevili a odhalili Titovy špiony v našem ústředním výboru, kteří pracovali v tajné dohodě s jugoslávským vyslanectvím v Tiraně. Tito poslal těmto zrádcům vzkaz, aby věci připravili a čekali na jeho rozkazy. Tito špióni a zrádci také psali soudruhu Chruščovovi, aby zasáhl proti ústřednímu výboru Albánské strany práce. Jedná se o doložené skutečnosti. Titovým záměrem bylo koordinovat kontrarevoluci v Albánii s kontrarevolucí v Maďarsku.
Náš třetí sjezd se konal po XX. sjezdu Komunistické strany Sovětského svazu. Jugoslávští agenti si mysleli, že přišel čas, aby svrhli "neústupné stalinistické albánské vedení" a organizovali spiknutí, které bylo objeveno a rozdrceno na stranické konferenci v Tiraně v dubnu 1956. Spiklenci dostali přísné tresty, které si zasloužili.
Titovi další nebezpeční agenti, Dali Ndreu a Liri Gega, přijali objednávku od Tita na útěk do Jugoslávie, neboť "v Albánii byli v nebezpečí, a protože aktivity proti Albánské straně práce měly být řízeny z jugoslávského území". Naše strana si byla plně vědoma Titovy činnosti a tajných rozkazů. Byla bdělá a chytila zrádce přímo na hranicích, když se snažili utéct. Zrádci byli postaveni před soud a popraveni. Všichni jugoslávští agenti, kteří připravovali kontrarevoluci v Albánii, byli odhaleni a zničeni. K našemu překvapení soudruh Chruščov vystoupil proti nám na obranu těchto zrádců a jugoslávských agentů. Obvinil nás, že jsme zastřelili jugoslávskou agentku, zrádkyni Liri Gegu, údajně "když byla těhotná, což je věc, která se nestala ani v době cara, a udělalo to špatný dojem na světové mínění". To byly pomluvy vymyšlené Jugoslávci, kterým soudruh Chruščov důvěřoval více než nám. My samozřejmě popíráme všechny tyto pomluvy ze strany soudruha Chruščova.
Ale nesprávný, bezcharakterní a nepřátelský postoj soudruha Chruščova vůči naší straně a jejímu vedení se u toho nezastavil. Další jugoslávský agent a zrádce Albánské strany práce a albánského lidu, Panajot Plaku, uprchl do Jugoslávie a vstoupil do jugoslávských služeb. Organizoval nepřátelské vysílání takzvané rozhlasové stanice "Socialistická Albánie". Tento zrádce napsal banditovi Titovi a soudruhu Chruščovovi žádost, aby využili své autority k odstranění albánského vedení v čele s Enverem Hodžou pod záminkou, že jsme "antimarxisté a stalinisté". Aniž by byl rozhořčen dopisem tohoto zrádce, soudruh Chruščov vyjádřil názor, že Panajot Plaku by se mohl vrátit do Albánie za předpokladu, že mu nic neuděláme, nebo by mohl najít politický azyl v Sovětském svazu. Měli jsme pocit, jako kdyby zdi Kremlu klesly na naše hlavy, protože jsme si nikdy nedokázali představit, že první tajemník ústředního výboru Komunistické strany Sovětského svazu by mohl jít tak daleko, že podpoří Titovy agenty a zrádce naší strany proti naší straně a našemu lidu.
Ale vyvrcholení naší principiální opozice k soudruhu Chruščovovi v jugoslávské otázce bylo dosaženo, když tváří v tvář našemu principiální přetrvávání odhalování bělehradských titovských agentů se tak rozzuřil, že během oficiálních rozhovorů mezi oběma delegacemi v dubnu 1957 nám rozzlobeně řekl: "Zastavujeme s vámi jednání. Rozcházíme se s vámi. Snažíte se nás donutit, abychom jednali jako Stalin".
Byli jsme znechuceni nepřátelským postojem soudruha Chruščova, který hodlal přerušit jednání, což by znamenalo zhoršení vztahů s albánskou stranou a státem v otázce zrádců marxismu-leninismu, Titovy skupiny. Nikdy jsme se nedokázali shodnout na toto téma, ale my, kteří jsme byli obviněni z horkokrevnosti, jsme zůstali klidní, protože jsme byli přesvědčeni, že jsme v právu, a nikoli soudruh Chruščov, že naše linie je správná, a nikoli linie soudruha Chruščova, že zkušenosti správnost naší linie znovu potvrdí, jako ji už potvrdily mnohokrát.
Podle našeho názoru, kontrarevoluce v Maďarsku byla hlavně dílem titovců. V Titovi a bělehradských odpadlících měli američtí imperialisté nejlepší zbraň ke zničení lidové demokracie v Maďarsku.
Po návštěvě soudruha Chruščova v Bělehradu v roce 1955 už nikdo nehovořil o Titově podvratné činnosti. Kontrarevoluce v Maďarsku nevypukla nečekaně. Byla připravena, můžeme říci, zcela otevřeně, a bylo by zbytečné se nás snažit přesvědčit, že tato kontrarevoluce byla připravena ve velké tajnosti. Tato kontrarevoluce byla připravena agenty Titova gangu v tajné dohodě se zrádcem Imre Nagym, ve spolčení s maďarskými fašisty, a ti všichni jednali otevřeně pod vedením Američanů.
Plán titovců, kteří byli vůdci, znamenal oddělení Maďarska od našeho socialistického tábora, aby se stalo druhou Jugoslávií, vešlo ve spojenectví s NATO prostřednictvím Jugoslávie, Řecka a Turecka, obdrželo podporu z USA a spolu s Jugoslávií a pod vedením imperialistů pokračovalo v boji proti socialistickému táboru.
Kontrarevolucionáři pracovali v Maďarsku otevřeně. Ale jak je možné, že jejich činnost nevzbudila žádnou pozornost? Nemůžeme pochopit, jak je možné, že titovské a horthyovské bandy působily tak volně v bratrské zemi lidové demokracie jako je Maďarsko, kde strana byla u moci a zbraně diktatury byly v jejích rukou, kde byla přítomna Sovětská armáda.
Myslíme si, že stanovisko soudruha Chruščova a dalších sovětských soudruhů přijaté k Maďarsku nebylo jasné, protože se velmi mýlili ve svých názorech, které udržují o bělehradském gangu, a které jim nedovolují vidět situaci správně.
Imre Nagy Sovětští soudruzi důvěřovali Imre Nagymu, Titovu muži. Neříkáme to pro nic za nic, bez dobrého důvodu. Před vypuknutím kontrarevoluce, a když byly věci ve varu v "Petöfiho klubu", jsem zrovna projížděl přes Moskvu, a v rozhovoru se soudruhem Suslovem jsem mu řekl, co jsem viděl na své cestě přes Budapešť. Řekl jsem mu také, že Imre Nagy dezertoval a organizuje kontrarevoluci v "Petöfiho klubu". Soudruh Suslov vystoupil kategoricky proti mému názoru, a ve snaze dokázat mi, že Imre Nagy je dobrý člověk, vytáhl ze šuplíku čerstvou Imre Nagyho "sebekritiku". Nicméně jsem soudruhu Suslovovi řekl, že Imre Nagy je zrádce.
Ptáme se a klademe legitimní otázku: Proč soudruh Chruščov a sovětští soudruzi platí časté návštěvy na Brioni, aby hovořili s odpadlíkem Titem o maďarských událostech? Pokud si sovětští soudruzi byli vědomi skutečnosti, že titovci připravovali kontrarevoluci v zemi našeho tábora, je přípustné, aby vedoucí představitelé Sovětského svazu jezdili rozmlouvat s nepřítelem, který organizuje spiknutí a kontrarevoluce v socialistických zemích?
Jako komunistická strana, jako stát lidové demokracie, jako člen Varšavské smlouvy a socialistického tábora, jsme oprávněni ptát se soudruha Chruščova a sovětských soudruhů, nač tolik setkání s Titem na Brioni v roce 1956, s tímto zrádcem marxismu-leninismu, a ani jedno setkání s našimi zeměmi, ani jediné setkání členů Varšavské smlouvy? Kdy se členové této Varšavské smlouvy sejdou, pokud ne tehdy, když je jedna z našich zemí v nebezpečí?
Zda zasáhnout či nezasáhnout se zbraní v ruce v Maďarsku, to není, myslíme si, v kompetenci jednoho člověka; když jsme zřídili Varšavskou smlouvu, měli bychom společně rozhodovat, protože jinak je k ničemu mluvit o spojenectví, kolektivním duchu a spolupráci mezi stranami. Maďarská kontrarevoluce stála náš tábor krev, krev Maďarska a Sovětského svazu.
Proč bylo toto krveprolití povoleno a nebyly učiněny kroky k jeho zabránění? Jsme toho názoru, že žádné předběžné opatření by nemohlo být přijato, dokud soudruh Chruščov a sovětští soudruzi budou důvěřovat organizátorovi maďarské kontrarevoluce, zrádci Titovi, dokud budou přikládat tak malý význam nezbytně nutným pravidelným setkáním se svými přáteli a spojenci, dokud budou jednostranně rozhodovat ve věcech, které se týkají nás všech, dokud nebudou přikládat vůbec žádný význam kolektivní práci a kolektivním rozhodnutím.
Albánské straně práce není vůbec jasné, jak se věci vyvíjely a jaká rozhodnutí byla přijata. V době, kdy titovské vedení hovořilo na Brioni se sovětskými soudruhy, na jedné straně, a horečně organizovalo kontrarevoluce v Maďarsku a Albánii, na straně druhé, sovětští soudruzi ani v nejmenším neměli snahu informovat naše vedoucí představitele, alespoň formálně, protože jsme spojenci, o tom, co se děje nebo o tom, jaká opatření budou přijata. Ale nejedná se jen o formalitu. Sovětští soudruzi vědí až příliš dobře, jak bělehradský gang smýšlí o Albánii a co s ní zamýšlí. Ve skutečnosti by tento postoj sovětských soudruhů měl nejen být odsouzen, ale je také nepochopitelný.
Maďarsko bylo pro nás velkým poučením, tím, co se stalo, dramatem, které zde bylo hráno na jevišti i v zákulisí. Věřili jsme, že maďarská kontrarevoluce více než dostatečně ukázala zradu Tita a jeho gangu. Víme, že mnoho dokumentů je uzamčeno a nebyly zveřejněny, dokumenty, které odhalují barbarskou činnost Titovy skupiny v maďarských událostech. Proč se tak děje, tomu nerozumíme. Jaké zájmy se skrývají za tím, že tyto dokumenty nebyly odhaleny, ale jsou drženy pod zámkem? K odsouzení Stalina po jeho smrti bylo vytaženo mnoho bezvýznamných jednotlivostí, zatímco dokumenty, které odhalují tak odporného zrádce, jakým je Tito, jsou zavřené v šuplíku.
Ale dokonce i po maďarské kontrarevoluci politický a ideologický boj proti titovskému gangu, místo aby byl stále intenzivnější, jak požaduje marxismus-leninismus, je bagatelizován, což vede k usmíření, úsměvům, kontaktům, umírněnosti a téměř k polibkům. Ve skutečnosti tyto oportunistické postoje umožňují titovcům těžit z této situace.
Albánská strana práce oponuje linii sledované soudruhem Chruščovem a ostatními soudruhy vůči jugoslávským revizionistům. Naše strana pokračuje v boji proti revizionistům s ještě větší rázností. Mnoho přátel a soudruhů, a to zejména sovětští a bulharští soudruzi, neschopni zaútočit na naši správnou linii, se nám vysmívali, zesměšňovali nás a prostřednictvím svých přátelských kontaktů s titovci všude náš lid izolovali.
Josip Broz Tito Doufali jsme, že po VII. titovském sjezdu i slepý, natož marxista, uvidí, kým se zabývá a s kým má co do činění. Bohužel to tak nedopadlo. Nedlouho po VII. titovském sjezdu bylo odhalování revizionismu umírněno. Sovětské teoretické publikace mluvily o každé odrůdě revizionismu, a to i o revizionismu v Honolulu, ale velmi málo říkaly o revizionismu jugoslávském. To je jako říkat: "Nedívejte se na vlka před svýma očima, ale podívejte se na jeho stopy". Byla zahájena hesla: "Nemluvte už o Titovi a jeho gangu, posílí to jeho ješitnost", "nemluvte už o Titovi a jeho skupině, poškozujete tím jugoslávský lid", "nemluvte už o titovských renegátech, Tito to využívá k mobilizaci jugoslávských národů proti našemu táboru", atd. Mnoho stran přijalo tato hesla, zatímco naše strana tak neučinila, a myslíme si, že jednala správně.
Byla vytvořena taková situace, že tisk ve spřátelených zemích přijímal články albánských autorů pouze za předpokladu, že v nich nebyla žádná zmínka o jugoslávských revizionistech. Všude v zemích lidové demokracie, s výjimkou Československa, kde obecně platí, že českoslovenští soudruzi hodnotí naši činnost správně, byli naši velvyslanci izolováni, protože diplomaté ve spřátelených zemích raději hovořili s titovskými diplomaty, zatímco nenáviděli naše diplomaty a nechtěli na ně ani pohlédnout.
A věci šly tak daleko, že soudruh Chruščov svůj příchod do Albánie v květnu 1959 v čele sovětské stranické a vládní delegace podmínil jugoslávskou otázkou. První věc, kterou soudruh Chruščov prohlásil na začátku jednání v Tiraně, bylo informování všech na schůzi, že nebude mluvit proti jugoslávským revizionistům, což je věc, ke které ho nikdo nemohl nutit, ale učiněná prohlášení tohoto druhu ukazují zcela otevřeně, že v tomto tématu nesouhlasí s Albánskou stranou práce.
Respektovali jsme přání hosta po celou dobu jeho pobytu v Albánii, bez ohledu na skutečnost, že titovský tisk byl velmi nadšený a neopomněl napsat, že Chruščov zavřel Albáncům ústa. To odpovídalo skutečnosti, ale soudruh Chruščov byl dalek tomu, aby nás přesvědčil v této záležitosti a titovci se to dozvěděli zcela jasně, protože po odjezdu hosta z naší země se Albánská strana práce necítila již vázána jeho podmínkami a pokračovala po vlastní marxisticko-leninské cestě.
Ve svých rozhovorech s Vukmanovičem Tempem soudruh Chruščov mimo jiné srovnával naše stanovisko s jugoslávským a řekl, že nesouhlasí s tónem Albánců. Domníváme se, že prohlášení soudruha Chruščova Vukmanoviči Tempovi, tomuto nepříteli marxismu-leninismu, socialistického tábora a Albánie, je chybné a mělo by být odsouzeno. Myslíme si, že každý by měl dostat, co si zaslouží a my, z naší strany, nesouhlasíme se smířlivým tónem soudruha Chruščova k revizionistům, protože naši lidé říkají, že je třeba hovořit drsně s nepřítelem a medově s milovaným.
Někteří soudruzi zastávají chybný názor, že udržujeme tento postoj vůči titovcům, protože, jak oni prohlašují, údajně toužíme držet prapor boje proti revizionismu, nebo proto, že chápeme tento problém z úzkého úhlu pohledu, z úhlu čistě národního, tedy tvrdí, že jsme se dali, ne-li úplně na "šovinistický kurz", alespoň na "omezený nacionalismus". Albánská strana práce otázku jugoslávského revizionismu hodnotí prizmatem marxismu-leninismu, považovala jej, považuje a bojuje proti němu jako proti hlavnímu nebezpečí pro mezinárodní komunistické hnutí, jako nebezpečí pro jednotu socialistického tábora.
Albánská strana práce Ale ačkoli jsme internacionalisté, jsme komunisté z konkrétní země, z Albánie. My, albánští komunisté, bychom se nemohli nazývat komunisty, pokud by se nám nepodařilo důsledně a odhodlaně obhájit svobodu naší posvátné země od spiknutí a diverzích útoků Titovy revizionistické kliky, které jsou zaměřeny na invazi do Albánie, což je již každému známo. Můžeme připustit my, albánští komunisté, aby se Albánie stala kořistí Tita, imperialistů USA, Řeků nebo Italů? Ne, nikdy!
Někteří jiní radí, abychom se nevyjadřovali proti Jugoslávci, říkajíce: "Proč se bojíte? Brání vás Sovětský svaz!" Říkali jsme těmto soudruhům a řekněte jim znovu, že se nebojíme ani jugoslávských trockistů, ani kteréhokoli jiného systému. Řekli jsme a říkáme to znovu, že Sovětský svaz nás bránil, brání a bude nás bránit, ale my jsme marxisté-leninovci a ani na chvíli bychom neměli upustit od boje proti revizionistům a imperialistům, dokud je nevyhladíme. Protože aby vás Sovětský svaz bránil, musíte se nejdříve bránit sami.
Jugoslávci nás obviňují, že jsme údajně šovinisté, že zasahujeme do jejich vnitřních záležitostí a požadujeme úpravy albánsko-jugoslávských hranic. Mnoho našich přátel si myslí a naznačuje, že albánští komunisté plavou v těchto vodách. Říkáme našim přátelům, kteří si to myslí, že se hluboce mýlí. Nejsme šovinisté ani nepožadujeme úpravu hranic. Ale to, co požadujeme a budeme neustále požadovat od titovců, a co budeme neustále odhalovat, je, aby přestali páchat zločin genocidy proti albánské menšině v Kosovu a Metochii, aby ukončili bílý teror proti Albáncům z Kosova, aby přestali odcizovat Albánce jejich rodné půdě a deportovat je 'en masse' do Turecka. Požadujeme, aby práva albánské menšiny v Jugoslávii byla uznána v souladu s ústavou Federativní lidové republiky Jugoslávie. Je to šovinistické nebo marxistické?
To je náš postoj v těchto záležitostech. Ale pokud titovci mluví o mírovém soužití, míru, dobrých sousedských vztazích a na druhé straně organizují spiknutí, armády žoldáků a fašistů v Jugoslávii za účelem útoku na naše hranice, sekání do socialistické Albánie a jejího rozdělení s řeckými monarchofašisty, pak jsme přesvědčeni, že nejen Albánci v nové Albánii, ale i jeden milion Albánců žijících v Titově područí pozvednou zbraně, aby zastavili ruku zločince. A to je marxistické, a pokud se něco stane, bude to, co bude třeba udělat. Albánská strana práce nedovolí nikomu politikařit s právy albánského lidu.
Nechceme zasahovat do vnitřních záležitostí druhých, ale když, v důsledku zpomalení boje proti jugoslávskému revizionismu, věci jdou tak daleko, že je zveřejněna v přátelské zemi, jakou je Bulharsko, mapa Balkánu, v níž je zahrnuta Albánie uvnitř hranic federativní Jugoslávie, nemůžeme mlčet. Dozvídáme se, že se to stalo kvůli technické chybě zaměstnance, ale proč se to nestalo již dříve?
Alexandr Rankovič Ale to není ojedinělý případ. Na shromáždění v Sremské Mitrovici bandita Rankovič jako obvykle napadl Albánii a nazval ji "peklem, kde svrchovaně panují ostnatý drát a boty pohraničníků", hlásaje, že demokracie italských neofašistů je vyspělejší než naše.
Rankovičova slova by pro nás neměla žádný význam, ale tato slova poslouchali s největším klidem sovětský a bulharský velvyslanec v Bělehradě, kteří se zúčastnili tohoto setkání, aniž by vznesli sebemenší protest. Vyjádřili jsme proti tomu soudružským způsobem protest ústřednímu výboru Komunistické strany Sovětského svazu a Bulharské komunistické strany.
Todor Živkov Ve svém dopise s odpovědí ústřednímu výboru Albánské strany práce se soudruh Živkov odvážil odmítnout náš protest a nazvat řeč gangstera Rankoviče pozitivní. Nikdy by nás nenapadlo, že první tajemník ústředního výboru Bulharské komunistické strany by mohl popsat jako pozitivní projev gangstera Rankovičova typu, který hrubě uráží socialistickou Albánii, přirovnávaje ji k peklu. Nejen, že odmítáme s pohrdáním tuto nepřípustnou urážku od prvního tajemníka ÚV Bulharské komunistické strany, ale jsme si naprosto jisti, že Bulharská komunistická strana a hrdinný bulharský lid by se naprosto vzbouřili, kdyby toto vyslechli. Žádná jednání nám nepůjdou příliš dobře, pokud vůči sobě připustíme takové hrubé chyby.
Můžeme se nikdy, nikdy shodnout se soudruhem Chruščovem a protestujeme proti jeho jednání s Sofoklem Venizelem ohledně řecké menšiny v Albánii. Soudruh Chruščov si je dobře vědom, že hranice Albánie jsou nedotknutelné a posvátné a že každý, kdo se jich dotkne, je agresor. Albánský lid bude bojovat do poslední kapky své krve, co se týče jeho hranic. Soudruh Chruščov se vážně mýlil, když řekl, že Venizelos viděl Řeky a Albánce pracovat společně jako bratry v Korse. V Korse vůbec není řecké menšina, ale prastaré lakomství Řeků je známo v okrese Korsa stejně, jako v celé Albánii. V Gjirokastře je velmi malá řecká menšina. Soudruh Chruščov ví, že požívá všech práv, používá svůj vlastní jazyk, má své vlastní kostely a školy a kromě toho všechna práva, která mají ostatní albánští občané.
Ambice Řeků, mezi nimi i ty Sofokla Venizela, syna Eleftheria Venizela, který vraždil Albánce a vypaloval celé okresy jižní Albánie, fanatického řeckého šovinisty a otce myšlenky Velkého Řecka, zaměřené na rozkrájení Albánie a její anexe pod heslem autonomie, jsou velmi dobře známé: soudruh Chruščov si je dobře vědom postoje Albánské strany práce, albánské vlády a lidu v této záležitosti. Nechce dát Sofoklovi odpověď, kterou si zaslouží, znemožnit jeho vzrušující naděje a iluze a říci, že přednášení tužeb britského agenta, šovinisty albánským přátelům, je pro nás nepřijatelné a zaslouží si odsouzení.
Soudruhu Chruščove, dali jsme vám odpověď ohledně Sofokla Venizela a věříme, že jste se o ní dozvěděl prostřednictvím tisku. Nejsme proti vašemu politikaření se Sofoklem Venizelem, ale bráníme se politikaření s našimi hranicemi a našimi právy, protože nedovolíme a nepřipustíme takovou věc. A to děláme nikoli jako nacionalisté, ale jako internacionalisté.
Někteří mohou považovat věci, které vám říkám, za nemístné, za prohlášení nepříslušející úrovni tohoto setkání. Nebylo by pro mě obtížné si dát dohromady projev v údajně teoretickém tónu, hovořit v zobecňování a citacích, podat zprávu v obecné rovině, jak se sluší, a předat slovo dalšímu.
Ale Albánské straně práce se zdá, že na to není příležitost. To, co jsem řekl, se může zdát jako nějaký útok, ale je to kritika sledující správnou linii, vznesená v rámci leninských norem. Ale vidíme-li, že jednu chybu následuje další, bylo by chybou, abychom byli zticha, protože postoje, činy a praxe potvrzují, obohacují a vytvářejí teorii.
Jak rychle byla zorganizována bukurešťská konference a jak rychle byla čínská komunistická strana odsouzena za "dogmatismus"! Ale proč nebyla stejně rychle zorganizována konference, která by odsoudila revisionismus?
Byl revizionismus zcela odhalen, jak tvrdí sovětští soudruzi? Ne, v žádném případě nebyl! Revizionismus byl a zůstává hlavním nebezpečím, jugoslávský revizionismus nebyl zlikvidován a díky tomu, jak s ním zacházíme, nachází volné pole působnosti pro všechny formy činností.
A lze říci, že neexistují žádné rušivé projevy moderního revizionismu v jiných stranách? Každý, kdo říká, že "neexistují", zavírá oči před tímto nebezpečím, a jednoho krásného dne se probudíme a uvidíme, že se s námi staly nečekané věci. Jsme marxisté a měli bychom analyzovat svou práci, stejně jako to dělal a nás učil dělat Lenin. Nebál se chyb, podíval se pravdě do očí a napravil je. To je způsob, jakým jednala bolševická strana a to je způsob, jakým by měly jednat naše strany.
Ale co se děje v řadách našich stran? Co se děje v našem táboře od XX. sjezdu? Soudruh Suslov to zřejmě pociťuje optimisticky a vyjádřil tento pocit na říjnové výborové schůzi, když vyčítal delegátu Albánské strany práce, Hysni Kapovi, pesimismus při pozorování událostí. My, albánští komunisté, jsme nebyli pesimisty ani v nejčernějších okamžicích v historii naší strany a lidu a nikdy nebudeme, ale vždy budeme realisty.
Hodně bylo řečeno o naší jednotě. To je zásadní, a měli bychom bojovat o její posílení a zakalení. Ale faktem je, že v mnoha důležitých principiálních otázkách jednotu nemáme.
Albánská strana práce je toho názoru, že věci by měly být přezkoumány ve světle marxisticko-leninské analýzy a chyby by měly být napraveny. Vezměme otázku kritiky Stalina a jeho práce. Naše strana, jsouc marxisticko-leninská, si je plně vědoma toho, že kult osobnosti je cizím a nebezpečným pro jednotlivé strany i pro samotné komunistického hnutí. Marxistické strany by nejen neměly umožňovat rozvoj kultu osobnosti, který brzdí aktivitu mas, neguje jejich roli, je v rozporu s rozvojem života strany a se zákony, kterými se strana řídí, ale mělo by se s ním také vědomě bojovat a hlavně jej vymýtit, když se začne objevovat nebo se již objevil v konkrétní zemi. Podíváme-li se na věc z tohoto úhlu, plně souhlasíme s tím, že kult osobnosti, Stalina, by měl být kritizován jako nebezpečný projev v životě strany. Ale podle našeho názoru XX. sjezd a zejména tajná zpráva soudruha Chruščova nenastolily otázku soudruha Stalina správně, objektivním marxisticko-leninským způsobem.
N. S. Chruščov s J. V. Stalinem Stalin byl těžce a nespravedlivě odsouzen v této záležitosti soudruhem Chruščovem a XX. sjezdem. Soudruh Stalin a jeho práce nepatří samotné Komunistické straně Sovětského svazu a sovětskému lidu, ale nám všem. Stejně jako soudruh Chruščov řekl v Bukurešti, že rozdíly nejsou mezi Komunistickou stranou Sovětského svazu a Komunistickou stranou Číny, ale mezi čínskou komunistickou stranou a mezinárodním komunismem, stejně jako mu vyhovovalo říci, že rozhodnutí XX. a XXI. sjezdu byla přijata stejně tak všemi komunistickými a dělnickými stranami, měl by také být tak velkomyslný a důsledný v posuzování práce Stalina, aby jej světové komunistické a dělnické strany mohly přijmout s čistým svědomím.
Nemohou být dva metry ani dvě váhy v této záležitosti. Dále, proč byl soudruh Stalin odsouzen na XX. sjezdu bez předchozí konzultace s ostatními světovými komunistickými a dělnickými stranami? Proč byla na Stalina uvalena tato "kletba" nečekaně pro ostatní světové komunistické a dělnické strany, a proč se o tom mnoho sesterských stran dozvědělo pouze tehdy, když imperialistický tisk publikoval tajnou zprávu soudruha Chruščova široko daleko?
Odsouzení soudruha Stalina bylo vnuceno komunistickému a pokrokovému světu soudruhem Chruščovem. Co mohly naše strany dělat za těchto okolností, když nečekaně, s využitím veliké moci Sovětského svazu, vnutil záležitost tohoto druhu našemu bloku?
Albánská strana práce se ocitla ve velkých rozpacích. Nebyla přesvědčena a nikdy nebude přesvědčena o správnosti odsouzení soudruha Stalina tímto způsobem a těmito formulacemi, jak to udělal soudruh Chruščov. Naše strana přijala, vcelku, závěr XX. sjezdu v této věci, ale přesto se nebude držet omezení stanovených sjezdem ani ustupovat vydírání a zastrašování zvnějšku naší země.
Albánská strana práce udržovala realistický postoj k otázce Stalina. Bylo to správné a přijatelné, že vůči tomuto slavnému marxistovi, dokud byl naživu, nikdo nebyl "dost statečný", aby vystoupil a kritizoval ho, ale když zemřel, bylo na něj naházeno velké množství bahna, čímž byla vytvořena nepřijatelná situace, v níž celá slavná epocha Sovětského svazu, kdy byl první socialistický stát na světě založen, kdy Sovětský svaz sílil, úspěšně porazil imperialistické spiknutí, rozdrtil trockisty, bucharince a kulaky jako třídu, kdy byla zahájena výstavba těžkého průmyslu a zvítězila kolektivizace, krátce, kdy se Sovětský svaz stal kolosální silou úspěšnou při budování socialismu, kdy bojoval za druhé světové války s legendárním hrdinstvím a porazil fašismus, osvobodil naše národy, kdy byl zřízen silný socialistický tábor, a tak dále a tak dále - celá tato slavná epocha Sovětského svazu je ponechána bez kormidelníka, bez vůdce?
Albánská strana práce se domnívá, že to není správné, normální ani marxistické, vymazat Stalinovo jméno a skvělou práci z celé této epochy, jak se tomu právě děje. Měli bychom všichni hájit velké a nesmrtelné Stalinovo dílo. Ten, kdo jej nebrání, je oportunista a zbabělec.
Lenin a Stalin Jako člověk a jako vůdce bolševické komunistické strany byl po Leninově smrti soudruh Stalin, v té době, nejvýznamnějším vůdcem mezinárodního komunismu, pomáhal velmi pozitivním způsobem a s velkou autoritu při konsolidaci a podpoře vítězství komunismu na celém světě. Všechny teoretické práce soudruha Stalina jsou ohnivým svědectvím o jeho věrnosti svému geniálnímu učiteli, velikému Leninovi, a leninismu.
Stalin bojoval za práva dělnické třídy a pracujícího lidu na celém světě, bojoval až do konce s velkou důsledností za svobodu národů našich zemí lidové demokracie.
Hodnotíme-li věci pohledem z tohoto úhlu, Stalin patří celému komunistickému světu a nikoli sovětským komunistům samotným, patří všem dělníkům světa a nikoli sovětským dělníkům samotným.
Kdyby soudruh Chruščov a sovětští soudruzi posuzovali záležitost v tomto duchu, nedopustili by se hrubé chyby, která byla provedena. Ale oni nahlíželi na otázku Stalina velmi jednoduše a pouze z vnitřního hlediska Sovětského svazu. Ale podle názoru Albánské strany práce i z tohoto hlediska na ni nahlíželi velmi jednostranným způsobem, viděli pouze jeho chyby, téměř kompletně odhlédli od jeho velkolepé činnosti, jeho hlavního přispění k posílení Sovětského svazu, k zocelení Komunistické strany Sovětského svazu, k budování hospodářství Sovětského svazu, jeho průmyslu, jeho kolchozního zemědělství, od jeho vedení sovětských lidí k jejich velkému vítězství nad německým fašismem.
Dělal Stalin chyby? Samozřejmě, že ano. V tak dlouhém obdobím plném hrdinství, zkoušek, bojů a vítězství, bylo nevyhnutelné, nejen pro Josefa Stalina osobně, ale také pro vedení jako kolektivní orgán, udělat chyby. Která strana a který vůdce může tvrdit, že se nedopustili žádných chyb ve své práci? Když kritizujeme stávající vedení Sovětského svazu, soudruzi ze sovětského vedení nám radí dívat se dopředu a nechat minulost minulostí, říkají nám, abychom zabránili polemikám, ale když přijde řeč na Stalina, nejenže se nedívají dopředu, ale obracejí se stále znovu hluboko dozadu, aby se vystopovali pouze slabá místa ve Stalinově práci.
Kult osobnosti Stalina by samozřejmě měl být překonán. Ale lze říkat, jak to bylo prohlašováno, že Stalin sám byl podporovatelem tohoto kultu osobnosti? Kult osobnosti by měl být svržen nepochybně, ale bylo to nutné a bylo to správné jít do takové hloubky, aby se ukazovalo prstem na každého, kdo zmínil Stalinovo jméno, hledělo se úkosem na každého, kdo rychle a nadšeně používá citáty ze Stalina? Určité osoby rozbíjejí sochy postavené Stalinovi a mění názvy měst, která byla po něm pojmenována. Ale proč zacházet ještě dál? V Bukurešti, obraceje se k čínským soudruhům, soudruh Chruščov řekl: "Naskakujete na mrtvého koně", "Přijďte a dostanete jeho kosti, jestli chcete!" Tyto odkazy byly na Stalina.
Albánská strana práce prohlašuje slavnostně, že je proti tomuto jednání a tomuto hodnocení práce a osoby Josefa Stalina.
Sovětští soudruzi, proč byly tyto otázky položeny tímto způsobem a v tak zkreslené formě, zatímco existují možnosti, jak pochybení Stalina i celého vedení napravit náležitě, opravit je, aniž by vznikl takový šok v srdcích komunistů celého světa, kterým jen smysl pro disciplínu a autorita Sovětského svazu znemožňuje, aby pukla?
A. I. Mikojan Soudruh Mikojan řekl, že jsme se neodvážili kritizovat soudruha Stalina, dokud byl naživu, protože by nám uřezal hlavy. Jsme si jisti, že soudruh Chruščov nám neuřízne hlavy za to, že přicházíme s jeho kritikou.
Po XX. sjezdu došlo ke známým událostem v Polsku, kontrarevoluce vypukla v Maďarsku, začaly útoky na sovětský systém, došlo ke zmatku v mnoha komunistických a dělnických stranách světa - a v konečném důsledku to způsobil tento sjezd.
Pokládáme otázku: Proč se tyto věci vyskytují v mezinárodním komunistickém hnutí, v řadách našeho tábora, po XX. sjezdu? Nebo se tyto věci dějí, protože vedení Albánské strany práce je sektářské, dogmatické a pesimistické?
Záležitost tohoto druhu nemůže stát mimo náš mimořádný zájem a my bychom měli hledat léky a léčit tuto nemoc. Ale, každopádně, tuto nemoc nelze vyléčit poklepáváním odpadlíku Titovi po ramenou, ani sdělením, že moderní revizionismus byl zcela odstraněn, jak tvrdí sovětští soudruzi.
Autorita leninismu byla a je rozhodující. Měla by být udržována a všestranně a radikálně očišťována od mylných názorů. Neexistuje žádný jiný způsob pro nás komunisty. Jestliže jsou věci, které musí a měly by být řečeny naplno, a ony jsou, mělo by se tak stát nyní, na této konferenci, předtím, než bude příliš pozdě. Komunisté, myslíme si, by měli jít spát s čistým svědomím, musí usilovat o upevnění své jednoty, ale aniž by skrývali své výhrady, bez pocitu zvýhodňování a nenávisti. Komunista říká otevřeně, co cítí v srdci, a záležitosti budou hodnoceny správně.
Mohou existovat lidé, kteří nebudou mít radost z toho, co naše malá strana říká. Naše malá strana může být izolována, naše země může být podrobena ekonomickému tlaku s cílem dokázat, údajně, našemu lidu, že jeho vedení je k ničemu, naše strana může být a je napadána; Michail Suslov přirovnává Albánskou stranu práce k buržoazním stranám a přirovnává její představitele ke Kerenskému. Ale to nás nezastraší nás. Naučili jsme se některé lekce. Rankovič neřekl horší věci o Albánské straně práce, Tito nás nazýval Goebbelsy, ale my jsme leninovci a oni jsou trockisté, zrádci, poklonkovači a agenti imperialismu.
Rád bych zdůraznil, že Albánská strana práce a albánský lid prokázali v praxi, jak moc milují, jak moc respektují a jak věrně stojí za Sovětským svazem a Komunistickou stranou Sovětského svazu, a že když Albánská strana práce kritizuje špatné činy některých sovětských vůdců, neznamená to, že naše názory a náš postoj se změnily. My, Albánci, se odvažujeme jako marxisté kritizovat tyto soudruhy ne proto, že je nenávidíme, ale protože o nich máme vysoké mínění a protože milujeme nade vše Komunistickou stranu Sovětského svazu a sovětský lid.
Tak je to s naší láskou k Sovětskému svazu, Komunistické straně Sovětského svazu a sovětskému vedení. Se svou marxistickou vážností jim to soudružsky říkáme, otvíráme jim své srdce, říkáme jim narovinu, co si myslíme. Pokrytci jsme nikdy nebyli, ani nikdy nebudeme.
S touto vážností ukážeme, že Komunistická strana Sovětského svazu nám bude nadále drahá, bez ohledu na chyby, které můžeme udělat, ale Komunistická strana Sovětského svazu a další světové komunistické a dělnické strany nebudou moci nás obviňovat z nedostatku upřímnosti, z pomluv za jejich zády nebo z přísahání věrnosti na sto zástav.
Závěrem. Chtěl bych říci pár slov o návrhu prohlášení podaném nám redakční komisí. Naše delegace vzala na vědomí tento návrh a bedlivě jej prozkoumala. V novém návrhu prohlášení došlo k mnoha změnám oproti první variantě předložené sovětskou delegací, která byla vzata za základ práce této komise. Změnami se nový návrh prohlášení značně zlepšil, mnoho důležitých myšlenek bylo zdůrazněno, řada otázek byla formulována přesněji a drtivá většina narážek proti čínské komunistické straně byla zamítnuta.
Na zasedání této komise delegace naší strany podala mnoho návrhů, které byly částečně přijaty. I když naše delegace nesouhlasí s některými důležitými, zásadními otázkami zůstávajícími ve vypracovaném dokumentu, dává svůj souhlas, aby tento dokument byl předložen tomuto setkání, vyhrazujíc si právo vyjádřit ještě jednou své názory na všechny otázky, se kterými nesouhlasí. Především si myslíme, že pět otázek, které zůstávají nesjednocené, by mělo být vyřešeno tak, abychom mohli vypracovat dokument, který obdrží jednomyslný souhlas všech.
Maurice Thoréz Myslíme si, že je nezbytné ujasnit v prohlášení Leninovu myšlenku vyjádřenou nedávno soudruhem Mauricem Thorézem, jakož i soudruhem Suslovem v jeho projevu na zasedání redakční komise, že absolutní záruka odvrácení války bude pouze tehdy, když socialismus zvítězí na celém světě, nebo alespoň v řadě jiných velkých imperialistických zemí. Současně je třeba, aby bod, který odkazuje na frakcionářství nebo skupinovou činnost v mezinárodním komunistickém hnutí, byl zrušen, protože to, jak jsme poukázali i na zasedání komise, nepomůže upevnit jednotu, naopak ji to narušuje. Jsme také pro vypuštění slov odkazujících na překonání nebezpečných důsledků kultu osobnosti anebo jinak, pro přidání fráze "k čemuž došlo v řadě stran", což je věc, která lépe odpovídá skutečnosti .
Nechci brát čas tomuto shromáždění touto otázkou a dalšími názory, které máme k návrhu prohlášení. Naše delegace podá své konkrétní připomínky, až bude návrh prohlášení sám o sobě diskutován.
Bude dobré a prospěšné, pokud budeme mít odvahu se na této konferenci podívat na naše chyby a léčit rány, které ať jsou kdekoliv, hrozí zhoršováním a mohou začít být nebezpečné. Nepovažujeme za útok, když nás soudruzi kritizují právem a na základě faktů, ale nikdy, nikdy nepřipustíme, aby nás bez jakýchkoliv podkladů nazývali "dogmatiky", "sektáři", "omezenými nacionalisty" jednoduše proto, že pokračujeme v boji proti modernímu revizionismu, a zejména proti jugoslávskému revizionismu. Pokud někdo vidí náš boj proti revizionismu jako dogmatický nebo sektářský, řekneme mu, "Sundejte si své revizionistické brýle a uvidíte jasněji!"
Albánská strana práce se domnívá, že tato konference zůstane v paměti jako historická, zařadí se do tradice konferencí organizovaných leninskou bolševickou stranou s cílem odhalit a vykořenit zkreslené názory, s cílem posílit a zocelit jednotu našeho mezinárodního komunistického a dělnického hnutí na základě marxismu-leninismu. Naše strana práce bude i nadále odhodlaně usilovat o posílení naší jednoty, našich bratrských vztahů, společných aktivit našich komunistických a dělnických stran, což je zárukou vítězství věci míru a socialismu. Jednota socialistického tábora v čele se Sovětským svazem, jednota mezinárodního komunistického a dělnického hnutí se slavnou Komunistickou stranou Sovětského svazu v jeho středu, je nejposvátnější věc, kterou naše strana střehne jako oko v hlavě a bude víc a více posilovat s každým dalším dnem.

Z angličtiny přeložil Luděk Kobza.

 

 

 

 

 

 

 


 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

ALBANIAN

ARABIC

CATALA

CHINESE

CZECH

DANISH

DUTCH

FARSI

FRENCH

GEORGIAN

GERMAN

GREEK

HINDI

ICELANDIC

ITALIAN

NORWEGIAN

POLISH

PORTUGUESE

PUNJABI

RUSSIAN

SPANISH

SWEDISH

TURKISH

SERBOCROAT

 

A S P

Albánská strana práce

 

 

 

Enver Hodža

českých archivech